Své návštěvníky na prvé letošní vernisáži v Galerii u kozorožce (viz předchozí článek) přivítala příjemnou řečí její majitelka H.V.Kopicová. Těm, kterým se líbila, nebo ji neslyšeli ji zde přináším v plném znění.

Mám umělecky nadaného potomka. Má své představy o životě, plány a touhy, ale také bolesti a strasti. Potýká se sám se sebou i se světem. Sžírá ho touha, láska i nenávist. Raduje se a jásá, ale je také smutný a pláče. A možná, že si myslí, že jednou bude mít vyhráno, ale spíš asi tuší, že pokud bude chodit po zemi, že to bude stále stejné i když jiné
Nedávno mi sděloval nesdělitelné. A když jsem mu chtěl, já domýšlivec, sdělit, že sdílím s ním jeho nesdělitelné, a užil jsem slovo dozrát, tak se naježil a pravil:
"Dozraje jablko a pak se sežere."
Jablko sežere jen divoké prase. Hospodář, když mu jablka dozrají, je s opatrností očeše a roztřídí. Ty nejkrásnější pečlivě uloží. O Vánocích je čistou utěrkou naleští. Naskládá je na nejkrásnější mísu a postaví i s dalšími dary před Betlém. Činí to tak každý rok. I on je králem na svém malém území. Uznává krále nebe i země, klaní se mu a přináší mu dary. Je šťasten, že může plody rozdělit mezi své blízké a je šťasten, že je přijímá i Král nejvyšší.
Mezi dary před Betlémem je i víno. Jablečné. V karafě září to nejlepší. Než bylo víno stočené, hodně radostných chvil s ním hospodář prožil a mnoho umění a zručnosti musel předvést. Namíchat správné odrůdy padančat a k nim přidat přesné množství hrušek, to je přímo věda. Na přípravě kvasinek si dává hospodář záležet. Dobře vzklíčené kvasinky, ve správnou dobu vpravené do moštu, jsou zárukou kvalitního vína. Už na burčáku hospodář pozná jaké víno bude. S trpělivostí, která je skoro svatá, pozoruje kvašení. Kolem demižónů chodí po špičkách a v místnosti udržuje stálou teplotu. Stáčení vína je ceremoniál, u kterého nemůže být sám. Přizve si přátelé, kteří mu pak do rána pomáhají víno stáčet a také testovat. Na stole se objeví tažený jablkový štrůdl. S ním si zase hrála hospodyně. Mnoho doteků od ní přijal než získal svůj konečný tvar. Hnětla jej s pečlivostí a soustředěním, jako keramik, který připravoval hlínu na mísu, na kterou štrůdl naskládala.
Hospodář, keramik i hospodyně tvořili. Každý něco jiného. Nezáleží na tom co tvoří. Důležité je že tvoří, a že mohou věřit, že až oni sami dozrají, že je nesežere černé pekelné prase.
Jablko, od Tomáše Václava Hořce uvedlo dnešní vernisáž.

Člověk velice často podléhá touze po objevování něčeho nového. Je to dobré, ale přes veškeré naše snažení, většinu toho co sami objevíme už před námi dávno někdo někdy objevil. Toto poznání mnohé odradí od nastoupené či zamýšlené cesty. Na tomto místě si troufám tvrdit, že u Marka Izery tomu tak není.
Vážené dámy, Vážení pánové milé děti,
po delší odmlce se opět scházíme v těchto prostorách, abychom svou přítomností podpořili dva autory vystavující zde svá díla.
Prvního z nich, Marka Izeru lze zařadit mezi naivní autory jako byl celník Rousseau, Srncová, nebo Hlinomaz. Myslím, že nejsem sama, které se při pohledu na jeho obrazy vybaví tito autoři. Sám autor to asi moc dobře ví, a jistě to neslyší poprvé. Přesto si troufám tvrdit, že jsou jeho obrazy úplně jiné, než obrazy ostatních naivních malířů. Jsou jiné, tak jako jsme i my každý jiný, přestože jsme jeden druh Homo sapiens.
Obrazy Marka Izery dokáží opravdu vyprávět. vypráví jednoduchou krásou, nekomlikovanou linii, sytou, ale poetickou barevností i pohádkovou skromností. Diváka vtahují do fantastických situací, uvádí tu do pohádek, tu do biblických příběhů onde zase do všedního, ale idylicky laděného života. Často vypráví nám notoricky známe události, jako je například příběh Jonáše, nebo rčení o bílé vráně, ale Marek si příběhy dotváří podle svých představ. A v tom je jeho neopakovatelnost a jedinečnost. S fantazií, kterou Marek bohatě oplývá, ani ve svých obrazech nešetří. Je jí tam tolik, že i v chladném divákovi dokáže vzbudit city. Jeho Příběhy baví, těší, rozesmutňují, poučují nebo vedou k zamyšlení.
Milý Marku, přeji Vám, aby Vás fantazie stále pokoušela, kritici neodrazovali, přátelé povzbuzovali, galerie žádaly výstavy a pracovitost se Vás držela zuby nehty, protože pak Vás určitě Vaše příběhy neopustí. A já i návštěvníci se budeme těšit, že příště až zde budete mít výstavu dokážete svými díly zaplnit celou galerii.

A nyní vážení hosté,
mi dovolte představit paní Milenu Krejčovou, která byla tak laskavá a velice pružně zareagovala, jako správná profesionálka a pomohla my vyřešit problém s napůl obsazenou galerií. A tak dnes mimo ohlášený program, se zde představuje i ona se svými květinovými obrazy a dekoracemi.
Díla, která zde autorka představuje jsou mistrovskou kombinací květin exotických i květin rostoucích v naši zeměpisné šířce. Obrazy obsahují také květiny, které autorka vlastnoručně vypěstovala a usušila a jsou v barvách přírodních i uměle dobarvovaných. Díla zde vystavovaná jsou vytvořena s velkou bravurou a vkusem. Její obrazy Vás určitě potěší.
Dámy a pánové milé děti, přeji Vám hezké odpoledne, výstavu prohlašuji za zahájenou.

Hermína Viera Kopicová
Na Peruci o Květnou neděli léta Páně 2005