You are here: Hlavní strana 
Motorky Kolem nádraží
Motorky Kolem nádraží | Kolem nádraží |
| Napsal Plazík st. | |
| Pátek, 23 říjen 2009 | |
|
25.2.2005 Tak jsem se byl projít a z peruckého hřbitova jsem zamířil polní cestou přes závory, vlastně světelnou signalizaci, za železniční trať z Prahy do Mostu. Trochu jsem se zajímal o historii této původně Pražsko-duchcovské dráhy a zde je několik zajímavostí. V roce 1869 vyzvalo rakouské ministerstvo obchodu zájemce k předložení projektů, řešících spojení severočeské hnědouhelné pánve se Saskem. Po odstoupení některých zájemců nakonec 25.června 1870 získala definitivní koncesi společnost hraběte Thun-Hohensteina (základ pozdější společnosti Pražsko-duchcovské dráhy). Železniční trať byla v projektu uvažována z Duchcova do Prahy s odbočkou z Obrnic do Mostu. Definitivní koncese zavazovala společnost k provedení výstavby a k následnému provozu těchto tratí. Práce na stavbě měla společnost zahájit do tří měsíců, do provozu měly být dány nejpozději do tří let od zahájení stavby.Z důvodu nedostatku financí museli koncesionáři žádat o odklad termínu zahájení stavby tratě. Nový termín byl následným rozhodnutím ministerstva obchodu z října 1870 změněn na 1.dubna 1871. Dne 25.února 1871 vznikla po předchozím schválení C.a K. privilegovaná společnost Pražsko-duchcovské dráhy (dále jen P-D dráhy). Sídlo společnosti bylo v Praze, do čela společnosti byl zvolen Bedřich hrabě Thun-Hohenstein. Dne 6.dubna 1871 se konalo ustavující generální shromáždění, kde bylo rozhodnuto, že úsek z Prahy Smíchova do Sedlic postaví firmy Jan a Václav Muzika a Karel Schnabel. Na navazujících úsecích ze Sedlic do Duchcova a z Obrnic do Mostu pracovaly tři firmy: Vojtěch Lanna, Jan Schebek a Moric Groebe. Stavba úseků P-D dráhy započala během dubna 1871. První byly dány do provozu 21.listopadu 1872 úseky z Mostu do Chlumčan a z Obrnic do Bíliny, oba úseky zatím jen pro nákladní dopravu. Během následujícího roku 1873 byly předány tři další souvislé úseky. Od 2.ledna úsek z Mostu do Slaného, 21.listopadu úsek ze Slaného do Prahy Smíchova a nakonec 1.prosince poslední úsek z Bíliny do Duchcova. Všechny tři uvedené úseky byly do provozu předány i pro osobní dopravu. Velkou zajímavostí tratě byly přímé vlaky z Prahy přes Slaný, Louny a Most do Moldavy. Vycházka pokračovala. Přede mnou byla jedna z dominant Peruce, vodojem na Hajkách, vlevo za mnou zůstala hřbitovní kaple. Já odbočil vlevo, ale zde již neexistuje cesta podél trati, po které jsme v dětství jezdili na kolech. Pole je zoráno až k mezi, zarostlé většinou šípkovými keři. Za chvíli jsem prošel kolem prvního hradla a uviděl nádražní budovu. Vlaky zde staví, jak jsme se dozvěděli výše, již 132 let. Ale vlastní budova nádraží je mladší. Kolem druhého hradla na pražské straně nádraží jsem došel k dalším, tentokráte starým klasickým závorám (jedna je však kovová). Cesta přes ně také již neexistuje, končí opět v ohromném rozoraném lánu. Vrátil jsem se po druhé straně, od Uhelných skladů, kolem zchátralého skladiště k opravené budově nádraží. No a dále mezi kaštany po mnohokráte ošlapaném chodníku dělníky lounských továren, hlavně těch dílenských, k rannímu vlaku po půl páté (to už je ale dávno) . V létě to šlo ale v zimě jsme pěkně ve větru mrzli. A již jsem přicházel k nové zástavbě za zahrádkářskou kolonií. Po více než 60 letech zde vzniká nová ulice. Jestlipak dostane jméno Čtvrtá, když těm předchozím v Edenu se přes měnící se oficiální názvy stále říká Prvá, Druhá a Třetí. No vidíte, dostali jsme se ze sedmdesátých let 19. století až do začátku století 21. Tak se zase se mnou v tento hezký, i když trochu zamlžený den, projděte . |
| < Předch. | Další > |
|---|
