Paměť národa zaznamenala vyprávění paní Markéty Šťastné, roz. Jochmanové, z česko - německé rodiny, která vyrůstala na Débeřském dvoře a na Peruci. Že to ani "u nás" neměla jednoduché dosvědčuje její vyprávění. I zde byli lidé, kteří dokázali šikanovat malé děti kvůli jejich původu.

Nedávno jsem zde upozornil na dlouhodobě havarijní stav lávky "U Obrázku" na Débéřském potoce. Nyní jsem dostal skvělou zprávu od technika úřadu Romana Kučery o opravě, kterou provedl Městys Peruc se souhlasem Lesů ČR.

Březen, vstoupili jsme do druhého roku "jiné doby", doby, kterou asi nikdo z nás nemá rád. Zoufalé a často nesmyslné kroky vlád, zejména té naší, směřují k tomu, že to bude trvat ještě dlouhý čas... Snad se naše vnoučata dožijí "normálu".

Tak se mé přání na konci lednového ohlédnutí nevyplnilo, Místo, aby byl únor koncem, je ještě těžším počátkem dalšího útoku viru a neschopnosti našich politiků na život společnosti. Ale pojďme se ohlédnout za tím krátkým měsícem.

Na zadních stranách historických pohlednic z roku 1910 jsem si všiml, že jistý Karel píše své přítelkyni Anušce zakódované zprávy, popřípadě píše i pod nalepenou známku. Kdo to asi byl ten Karel?

V roce 2018 v č. 63 publikace Prameny & studie, kterou vydává Národní zemědělské muzeum, vyšla obsáhlá studie PhDr. Václava Zemana o pěstování chmele na velkostatku Peruc. Jako zajímavost jsem vybral pro fanoušky místní historie základní údaje.

I když času je hafo, nějak se k tomu ohlížení nemám. Ale samozřejmě tradici neporuším, když jsou všechny tradice zakázány. No, bude to hlavně o vycházkách, do kterých se již musím nutit.