Jak jsem vám slíbil, podíváme se v článku pana Jaromíra Tlustého do Havírny, lépe řečeno na historii těžby uhlí v lokolitě u Stradonic.

  Těžba uhlí u Strádonic 

     V našem regionu není možnost setkat se s mnoha technickými památkami, mezi těmi které lze v našem okolí nalézt je doklad o těžbě uhlí - štola v údolí Débeřského potoka u Stradonic.
     Nejstarší zmínka o pokusu dobývat uhlí nedaleko Stradonic je z roku 1783. V srpnu toho roku byl správou páteckého panství z Prahy pozván horní rada (jméno či podrobnosti se nedochovaly), aby na vytipovaném místě nedaleko Stradonic posoudil možnosti těžby uhlí. Jeho výrok byl pozitivní, předpokládal uhlí dobré kvality.
     Na základě jeho výroku bylo započato s ražbou tří štol. Každá z nich byla pojmenována po jednom ze svatých mužů a to: svatý Václav, svatý Jan a svatý Josef. Nejnadějnější z nich se stala štola sv. Václava. Proto bylo rozhodnuto v této štole razit tři odbočky v délce pěti loktů (295 cm /3887,79 mm/). V každé z odboček bylo nalezena uhelná vrstva v síle 7-14 palců (18-36 cm /184,38 - 368,76 mm/), přičemž se zde vytěžilo na 60 strychů /5,6016 m3/ uhlí.
     Po tomto kroku následovala zkouška, nakolik je vytěžené uhlí kvalitní. Jeho jakost byla zjišťována prozaicky - bylo na něm vařeno vepřové maso a uzenice. Jak uvádí dobová zpráva: při zkoušce hořelo sic toto uhlí, ale žáru nevydávalo ....... uvařilo se maso vepřové a uzenice dosti brzy.
     Hlavním strůjcem a organizátorem těžby byl správce páteckého panství Jan Křtitel Schnirch (správcem v letech 1782-1799), který o těžbě podával pravidelná hlášení do Strahovského kláštera řádu premonstrátů v Praze. V jedné ze zpráv si dokonce správce ztěžuje na nepřístojné chování svého písaře, který se podle Schnircha dolování posmíval a tím způsoboval páteckému statku škodu.
Navzdory všem posměškům i menší kvalitě vydolovaného uhlí pokračovala těžba dále. Dokonce byl sepsán pracovní řád pro uhlokopy (původní pojmenování horníků). Zde byla, mimo jiné, stanovena mzda pro uhlokopy. Havíř za vydobytí jednoho strychu /0,09 m3/ dostal pět krejcarů, štajgr o krejcar více.
     Není zcela zřejmé, ke kterému datu následující údaj patří, ale v dobových pramenech je uváděno, že bylo vytěženo celkem 600 kbelíků uhlí /42,918 m3/. Přičemž jeden kbelík /0,07153 m3/ se měl prodávat za devět krejcarů.
     Nejen těžba uhlí, ale také jeho prodej zaměstnával správce J. K. Schnirche. Ve zprávě, datované 20. září roku 1787, lze nalézt informaci o tom, že o koupi uhlí se zajímalo několik kovářů a zámečníků z okolí a nabízeli až dvanáct krejcarů za strych /0,09 m3/ uhlí. Ve zprávě dále správce navrhl využívat méně kvalitní uhlí a to k pálení vápna a cihel. Kvalitnější uhlí, které by se neprodalo, navrhoval používat k vytápění místností páteckého zámku.
     Navzdory snaze správce Jana Křtitele Schnirche, který se snažil udržet těžbu uhlí v chodu za každou cenu, neměla těžba uhlí nedaleko Stradonic dlouhé trvání. Přispěla k tomu především jeho menší kvalita a také počínající spor o vlastnictví pozemku, na kterém těžba probíhala. Pozemek se totiž rozkládal na rozhraní dvou držav. Na jedné straně pátecký, na druhé perucký velkostatek. A právě správa peruckého panství se začala zajímat, zda uhelná štola neleží na jejím pozemku, a zda by se nemohla podílet na příjmech z těžby. Správa páteckého panství předešla počínajícím tahanicím a majetkoprávním sporům tím, že těžbu uhlí ukončila. Stalo se tak kolem roku 1887.

Jaromír Tlustý