Dnes se podíváme na snad nejznámější záznam perucké pověsti v Hájkově kronice. Zde poprvé čteme jméno Peruc.

Václav Hájek z Libočan (zemřel 1553)
http://literatura.kvalitne.cz/

Český kronikář. Pocházel z drobné šlechty z Libočan u Žatce. V roce 1520 utrakvistický farář v Kostelci u Budyně nad Ohří, o rok později kaplan ve Zlonicích. Po roce 1521 přestoupil ke katolictví. Asi od roku 1524 byl oblíbeným českým kazatelem tomášského kláštera na Malé Straně. Od roku 1527 děkan na Karlštejně a farář v Tetíně. V květnu 1533 byl královskými úředníky jmenován správcem vyšehradské kapituly. V roce 1544 byl proboštem kapituly ve Staré Boleslavi. Rok poté byl načas pro neposlušnost uvězněn. V rozsáhlé kronice shrnul české dějiny od vybájeného příchodu praotce Čecha v roce 644 až po korunování Ferdinanda I. Habsburského (1503-1564) v roce 1526 (byl k tomu vybrán). Dílo je čtenářský poutavé, avšak slabě věcně podložené (uvědomovali si to již současníci). Obsahuje řadu nepřesností, omylů, ale i výmyslů, přesto bylo až do konce 18. století hlavním zdrojem poučení o české minulosti. Tehdy bylo dílo jednoznačně odmítnuto osvícenskou kritikou, zejména Dobnerem Gelasiem (1719-1790), Josefem Dobrovským a Františkem Palackým.Kronikář V.Hájek  zemřel v Praze.
    Václav Hájek z Libočan  umístil děj pověsti do Peruce a datuje ji dokonce až do roku 1007. Zde dle jeho vyprávění kníže Oldřich spatřil Boženu "perúc prádlo". Proto prý bylo vsi dáno jméno Peruc. Hájkova Kronika česká , vydaná roku 1541, se stala jedním z nejoblíbenějších historických čtení a podkladem pro vlastenecké spisovatele sklonku 18. a počátku 19. století. Na toto téma vznikaly divadelní hry (V.V. Klicpera), zpěvohra (V. Štván), opera (hudba F. Škroup), básně (P.J. Šafařík), romance (J. Jungmann), básnický epos (A. Heyduk), obrazy (Ženíšek) a další.

Václav Hájek z Libočan

Kronika česká

Oldřich a Božena

r. 1007

    Kníže český Oldřich času jarního, chtě sobě a svým služebnikům kratochvíl učiniti, šel do lesův. I přihodilo se dne jednoho, když se z lovu navracoval a jel skrze jednu ves, jížto jméno bylo Opučna. I uhledal prostřed vsi, ana stojí u studnice dívka velmi krásné postavy, praní šatu nechavši, tvář svou na kníže a jeho služebníky obrátila. I řekl jest kníže svým služebnikům: věřte mi jistě, že jest toto div nemalý, že tata véska velmi chatrná mohla takové krásné stvoření uroditi. Optejte se jí prosím vás, které jest její jméno. To oni když jsou učinili, ochotnou tváří odpověděla řkúc: Jest mé jméno Božena; obrátiv se kníže k svým služebníkům řekl: Jistě vám pravím, že tato Božena bude má žena. Druhého dne kníže, povolav k sobě vladyk znamenitějších, rozkázal jim jeti do vsí, tu kdež jest stála děvečka peroucí; a oni přijevše do Opučné, ptali se obyvatelův řkouce: Včera, když kníže pán náš jel skrze tuto ves, která jest dívka mající na sobě čechel stála u studnice peroucí jenž má jméno Božena? A oni řekli: Dcera Domarodova, souseda našeho, a povolavši jí, jim ji ukázali. Kteřížto opověděvše se Domarodovi otci jejímu a Samoborce její mateří, a vůli knížete oznámivše na dvůr knížete do Postoloprt přinesli, a že se zalíbila knížeti perouc, té vsi dali jméno Perúc. Ženy pak poctivější oblékly jsou ji v roucho, kteréž kněžnám náleží, a před Oldřicha ji přivedly a on pojav ji za ruku, hned s ní před kněze předstoupil a tu hned vstoupil v svatý stav manželský.

Miroslav Blažek