You are here:
| Stav polních cest v okolí |
| Napsal ivo | |
| Pondělí, 10 únor 2003 | |
|
10.2.2003 Dle článku posledního Pressu jsem se dočetl o potěšitelné snaze mikroregionu Perucko. Čtěte. Mikroregion se nyní snaží získat zpět obecní polní cesty, které jsou nyní zorány v rámci zcelování lánů od 50 do 80. let minulého století. Polní cesty se dělí na dva typy. Některé jsou zemědělců a záleží na jejich uvážení zda je zprovozní či nikoliv. Zemědělci často udržují i obecní polní cesty, což je chválihodné. Druhé jsou obecní a i když nejsou momentálně přístupné, je dobré, když tu bude bude existovat možnost je zpřístupnit. Dosud platí zákon, že v případě, že není přístup na pole, máte nárok na náhradní pozemek a přednost má nadpoloviční vlastník honu. Tento diskriminující zákon může časem pominout a tyto polní cesty opět nabudou svého významu. Další významnou funkcí těchto cest je tvorba životního prostředí. Zamezuje se tím vodní erozi půdy, a pokud jsou u cesty ještě stromy také erozi větrné. V neposlední řadě jde o polní zvěř jako jsou bažanti, zajíci, křepelky, kterých pro nedostatek remízků a selkých lesíků, větrolamů, apod. výrazně ubylo. Naposled uvádím rekreační funkci polních cest. Nejde o to obnovit všechny cesty, úplně by stačilo, aby bylo možné se dostat z jedné vsi do jiné i jinak než po silnici. Například z Peruce do Černochova, Vraného , Telec neexistuje takové spojení. Velmi komplikovaně se lze dostat přes Débeř do Hřivčic a následně želím do Vrbna na nádraží. Bohužel kratší trasa lesem navazuje na silnici, chybí cesta přes Dobrou vodu a hřbitov do Hřivčic. Horní cesta od vodárny kolem Wechtru sice existuje, ale je neudržovaná, vyjma období, kdy tudy jezdí traktory. Touto cestou se dalo ještě asi před 15 lety dojít až do Vrbna, ale úsek od Žiďáku do této vsi přetíná pole. Do Hřivčic se dá dojít také přes Katiperk a les Hájek nebo kolem koupaliště. Cestičku údolím nedávno zorali drobní vlastníci. Z Hřivčic a Peruce se dá velmi dobře dostat do Slavětína. Nevím ale proč tutistická cesta z Peruce nevede až na Dýbeř, ale těsně před ním uhne přes potok do velkého krcálu, kam se např. s kočárem šplhá velmi obtížně. Musíte to vzít po bývalé zarostlé louce. Sjízdná cesta mezi Katiperkem a penzionem u Dubu bývá od doby, kdy je tam závora proti autům v létě rovněž zarostlá. Na druhou stranu do Strádonic je cesta velmi pěkná, nevím proč ale děti chodí po silnici. Možná, že se bojí, ale prý je to blíž než lesem. Cesta přes krásnou vyhlídku do Chrastína je také ve velmi dobrém stavu. Po analýze stavu dospívám k závěru, že tato snaha mikroregionu je jen začátkem procesu, kdy do budoucna by měli tyto cesty tvořit jakýsi systém, o který by se měl někdo starat jako to dříve dělali cestáři. Uvítám také rozšíření této snahy o obnovu lávek přes potoky, schůdků a laviček v lese a při cestách, stromořadí, vyčištění potůčků, tůněk a rybníčků. Vypadá to jako útopie, zejména když si projdete třeba skládkoles u Černochova směrem na Bohdal. V první řadě se k životnímu prostředí musí začít každý chovat jinak.
|
| < Předch. | Další > |
|---|
