Když jsem se dozvěděl o akci, řekl jsem "Tam musím". Ale byly volby a já v komisi. V poslední chvíli jsem dostal nabídku od kamarádů z Peruce, kteří na mne počkali a do bývalého Déčka proti Bílé labuti dovezli.

 

K nedožitým 80. narozeninám Ivana Martina Jirouse, zvaného Magor, uspořádalo hudební vydavatelství Guerilla Records (Vláďa Lábus Drápal) večer k jeho poctě v pražské ARCHA+. Martin byl úžasný, vzdělaný a chytrý člověk, každé setkání s ním, ať v divadle, nebo v hospodě, byl velký zážitek.
Jak jsem psal, po zaparkování v Palladiu a došli na Poříčí do ARCHA+. Již na ulici jsem se zdravil s máničkami, kamarády a kamarádkami, kteří "odpočívali" po prvé části večera, koncertu legendárních Hally Belly, které jediné jsme nestihli. Když jsme se zorientovali, zjistili jsme, že na malé scéně začíná Karel Vepřek s přednesem zhudebněných Magorových veršů. Slyšel jsem to na jaře U Božího mlýna. Zde, poté co jsem se s ochotou kamarádů v přeplněném sálku dostal k podiu, to byl s doprovodem houslisty velký zážitek. Bylo tíž pokřtěno CD těchto zhudebněných veršů, vydané GR (mám tam pár fotek).  Poetické!
Jirousovy verše zněly i na velkém podiu, kde je zpřítomnil kouzelně Petr Hruška. Za ním se na plátně (skoro jako celý večer) šla projekce filmů Jana Ságla, časosběrný fotoprojekt Ondřeje Němce a fotografií Abbe Libánského, které byl vystaveny na chodbách divadla.
Poté se na velkém podiu po dlouhé době ukázal Vlasta Třešňák se svým "bubenickým" příspěvkem pod svým obrazem Magora. Bylo to správně podzemní vystoupení s jeho řečí nad bubnem, doplněné o fagot a saxofon. Krátké, ale úderné... Po Třešňákovi na pódium nastěhoval Lábus Dášu Vokatou s Oldou Kaisrem a po chvíli přišel i Miroslav Skalák. Společně hráli a zpívali známé i neznámé písně, které měl i Magor rád a to byla ta pravá vzpomínka na Martina. Skvělé!
Speciální program uvedl na malé scéně nesmrtelný Vráťa Brabenec s Post Pal Unit. Vráťovy produkce se čtením jeho textů a občasným výkřikem saxofonu mne vždy dostanou. I zde proběhl křest, tentokráte ale jeho knihy S pěnou u huby, které vydalo nakladatelství MAŤA. Komorně úžasné!
Hodně bouřlivé bylo vystoupení Umělé hmoty s Milanem "Dino" Vopálkou. Tato kapela se s muzikou nemazlí a pere ji do posluchačů naplno. A Dino, ten se na podiu nezastaví. Už také není mladík a zaslouží obdiv. Divoké!
Pokračovatelé Sváti Karáska, kapela Svatopluk s Rosťou Tvrdíkem, zahráli Karáskovi písně a nově i svojí tvorbu. Sváťovo a tím pádem i Svatoplukovu tvorbu mám rád, je to příjemné a textově zajímavé vystoupení. J krásné, že je "pan farář" stále díky pokračovatelům mezi námi. Zpěvné!
Vyvrcholením programu byl (možná) poslední koncert turné skupiny PPU Egon Bondy 2024. Staří undergroundoví pardi to rozjeli jako zamlada. Letos na jaře zahráli poprvé v Dobroměřicích na Lábusovkách a poté co objeli republiku, se vrátili do Loun na Bahno, a to již byli hodně dobří (i přes déšť v písničce Prší, prší). Turné zakončili na Housce a samozřejmě v Arše nemohli chybět. Živě nostalgické!
Živě bylo nejen na podiích, ale v celém prostoru Archy, jejíž chodby byla stále přeplněné starými i mladšími undergroundáky a hosta akce. Byly zde i mnohé, všeobecně známé tváře. Na jednom patře měl svůj koutek František Čuňas Stárek, který besedoval s přítomnými a promítal své historické video-okénko. Taky jsem si s ním chvíli pokecal o 60. letech v Teplicích. O patro níže Tomáš s Míšou nabízeli CD, DVD, vinyly i publikace vydavatelství Guerilla Records a jeho přátel.
Skvělý večer, skvělý program, skvělá společnost. Jsem rád, že jsem tam mohl být. A samozřejmě velký dík Vladimíru Lábusi Drápalovi z uspořádání vzpomínky na Magora.