Větší část měsíce duben jsem strávil v koupelích Lázní Teplice s nadějí zlepšení mé pohyblivosti. No, uvidíme? Některé práce na mne čekaly doma, tak se ohlížím trochu později.

Duben začal svátečně. "Splnil" jsem velikonoční milou povinnost a obešel s pamihodem Peruc. Bylo to jen 15 návštěv, pár přípitků, řízečky, chlebíčky, vajíčka, čokoládky, pivko a hlavně mašličky na pamihodu. A hlavně setkání a popovídání si se známými, které vidím jen párkrát do roka. Snad mám Velikonoce radši než Vánoce.
Hodně předčasně letos příroda rozkvetla na dvoře i v lese. Hlavní krásou byl můj šeřík. Bohužel silný mráz v polovině měsíce zničil ořechy, víno, ale i v lese doubky a borůvky.
Dubnové kvítí

Než jsem odejel do Lázní, musel jsem nainstalovat v muzeu svoji výstavu, vernisáž byla připravena na polovinu dubna.
Ve čtvrtek 4. 4. jsem odejel Renaultíkem do Teplic, ubytoval jsem se a po prohlídce dostal rozpis procedur. No, bylo jich připravených mnoho. Po vykoupání, zacvičení, zmagnetování, atd. jsem si vyšel po Teplicích, kde jsem se před 60 lety učil. Prvou polovinu pobytu bylo krásné počasí a tak jsem se podíval do centra, do parku k Fontáně, na Letnou i do botanické zahrady. Ve druhé polovině se silně ochladilo, nakonec jsem se ale podíval do románského podzemí zámku a na nádraží Zámecká s úžasnou "Nádražkou".
Ale co se mi povedlo hned po nástupu. Jak jsem psal, učil jsem se zde a v roce 1964 jsem byl v divadle poprvé na Olympicu (Volek, Bobek, Přenosilová - Růžek). Nyní, po 60 letech, jsem sehnal lístek do vyprodaného divadla a slyšel jsem kapelu s dvaaosmdesátiletým Jandou opět. Výborný koncert a zážitek.
Nebyla to jediná kultura, pacientky mne vytáhly na Lepší večer na Hvjezdě se seskupením Tondy Moravce "DO HOSPODY DOBRÝ”. Přímo v Lázeňském domě Beethoven proběhly dva absolventské koncerty. Mimo sólových skladeb skvěle provedené Trio g moll pro klavír, housle a violoncello Bedřicha Smetany v podání žáků Pražské konzervatoře Davida Kubity (housle), Josefa Matěje Švece (cello) a Maksyma Burdalovy (klavír) si vysloužilo velký potlesk a volání "BRAVO". O týden později hezký pěvecký koncert Michaely Schejbalové a Veroniky Pavlisové, absolventek Teplické konzervatoře
Také jsem navštívil svého dlouholetého kamaráda archiváře Boba Roedla na chalupě v nedaleké Bořislavy (pomáhá tam s obnovou barokního kostela sv. Kateřiny) a na chvíli jsem zajel do Krupky do rodiny sestřenice Jany. Po posledním obědě se spolubydlícím Frantou jsem 24. 4. pobyt v lázních ukončil.
Samozřejmě jsem trochu fotil a zde jsou alba z lázeňského pobytu:
Lázeňské vycházky
Za kulturou v lázních
Botanická zahrada

O víkendy nejsou procedury a tak jsem prchal z lázní domů, abych navštívil koncerty a vernisáže. Ani ne 50 posluchačů (pár i z Peruce) si vyslechlo 12. 4. v peruckém kině jedinečný koncert bluegrassové legendy Poutníci. Moc jsme si večer užili, pro Peruc výjimečný počin. Sáhl jsem po dlouhé době do své LP-téky, vytáhl 5 (+1) desek a všechny po letech přehrál. Na jedné mám dokonce podpisy původní kapely. Kamarád Luboš Pospíšil s Ondrou Fenclem o týden později vystoupili v Pivo ZLoun v Lounech. Letos NEJ,NEJ... co jsem navštívil! Poseděli jsme s Lubošem a Ondrou až přes půlnoc.

Dubnové koncerty
Tradičně v polovině dubna bývá slavnostní otevření Muzeum české vesnice na Peruci. Návštěvníci si mohli po zimě prohlédnou trvalou zajímavou expozici řemesel české vesnice a v podkroví moji výstavu fotek - malý výběr za posledních asi 16 let. I ve třetí perucké výstavní síni, Galerii U kozorožce, byla v sobotu 20. 4. 24 vernisáží zahájena výstava JAKO ZRCADLO perucké výtvarnice Káti Novákové.
Více i s fotkami ve článku Perucké výstavy

Udělal jsem si zátěžovou zkoušku po lázních a pod modrobílou oblohou jsem po roce došel až na Dýbeř. Žádný zázrak, ale za 1:45 h. jsem to zvládl. Procházka lesem je namáhavá, ale krásná.
Na Dýbeř

Těšil jsem se na setkání s pravnoučaty. V neděli jsem zajel do Loun na Zahradu, kde slavili svátek Jarda a Jaroušek a samozřejmě nechyběli ani Adam a Karolínka. Mám rád tyto rodinná setkání. V pondělí jsme se synem zajeli za vnučkou Leonkou do Hradiště popřát k narozeninám a svátkům pravnukům Vojtovi a Vítkovi. Prošli jsme se spolu podle Oharky. Byl jsem rád, že jsem kluky po delší době viděl.

Poslední den dubna jsou tradičně Čarodějnice.  I ta perucká po  18. hodině shořela. Sešlo se hodně lidí, jen mi tam chyběl před lety běžný rej čarodějnic v kruhu kolem připravené vatry. Je to takové chudší...  Přesto pořadatelům velký dík za udržování tradic.
Po vyhasnutí vatry duben skončil a začali jsme se těšit na Máj.