Byl jsem pozván kamarádkou, skvělou výtvarnicí a herečkou Vlaďkou Zborníkovou, na její vernisáž obrazů a keramiky na hrad Seeberg u Františkových Lázní. Řešil jsem dopravu a nakonec se po domluvě s Vlaďkou vydal vlakem.

Jo, dobý. Přestup v Lounech (?), Mostu a Krušnohorem až do Chebu. Bohužel zpoždění 20 minut, ale kamarádka pro mne přijela. Ocitl jsem se na kouzelném místě, vůbec jsem o něm nevěděl. Seeberg, jeden z nejstarších ministeriálních hradů na Chebsku byl postaven na konci 12. století a později přestavěn v gotickém a následně v renesančním slohu. Kamarádky dokončily přípravu vernisáže a já se kolem Seebergu prošel. Naučná stezka vede nejdříve okolo kouzelného malého „mlýna“ s funkčním kolem a vodníkem, po mostě přes strž, kolem kostela sv. Wolfganga a výklenkové kaple, postavené za zázračné přežití rodiny správce Junkera, do údolí pod hradem. Podél hradeb se vrací zpět ke vstupní bráně.
Nádvoří hradu se zaplnilo, skvělá paní kastelánka svolila a vernisáž mohla začít. Obrazy i keramika českolipské výtvarnice a herečky byla vystavena v bývalé dřevěné sýpce. O autorce promluvila její kamarádka herečka Dita Krčmářová a pak si mohli přítomní prohlédnout tři patra famózní výstavy. Mnohé díla byla hned po prvém zhlédnutí prodána.
Do večera jsme poseděli na hradním nádvoří, přespali v přilehlém penzionu a po snídani ještě jednou prohlédli okolí a dokonce i interiér hradu. Skutečně moc příjemné sekání dobrých lidiček - kamarádů.
Mé babí léto Vlaďky Zborníkové
Hrad Seeberg

Cestou ze Seebergu jsme se stavěli na oběd a kávu v Lokti. Na hrad jsme nešli - již nebyl čas. Tak jen pohledy od Ohře, ulice a na závěr skvělá káva v kouzelné kavárně Galerie Café.
Loket