V sobotu 22 2 2020 již uplynulo 50 let od úmrtí mého milého dědy Antonína Langera. S láskou jsem si zavzpomínal.

Děda se narodil 18.9.1899 v Lenešicích, v rodině řezníků a hostinských. V roce 1916 se vyučil v Oseku řezníkem a ihned narukoval do války, do polní kuchyně na Ukrajině. Po válce absolvoval ještě vojnu v Chomutově u 92. pluku (i když byl ve válce, neměl vojenský výcvik). Po návratu z vojny se u svého otce vyučil hostinským a v roce 1924 složil zkoušky u Společenstva hostinských a výčepníků se sídlem v Lounech.
18.9.1927 si vzal za ženu Marii Richterovou z rodiny pekaře Jaroslava Richtera z Opočna. Společně poté provozovali kantýnu v lenešickém cukrovaru. 21.7.1928 se novomanželům narodila moje maminka Hana. I děda v roce 1938 byl povolán při mobilizaci do armády, opět k polním jatkům. V kantýně cukrovaru prodělali válku i příchod Rudé armády, jejíž velitelé se v cukrovaru ubytovali.  V Lenešicích pracovali až do roku 1947.
V létě si děda koupil od pana Kalíka řeznictví na Peruci a zařídil si svoji vlastní živnost. Přišel všal převrat a v roce 1949 zabavila jeho obchod i s řeznickou dílnou Masna, později Jednota. Mohli s babičkou i nadále ve své provozovně jako zaměstnanci pracovat. Děda rok co rok chodil zabíjet prasata po celé Peruci i okolí (téměř 200 zabíjaček za rok). Útrapám však nebyl konec, v roce 1959 byl s mnoha dalšími řezníky odsouzen v monstr procesu (dostali z tehdejších lounských jatek střívka a udělali si pro rodinu salámy) a strávil dva roky ve věznici v Ilavě. Ty dva roky mu dost podlomily zdraví (astma), přesto ještě pár let chodil na zabíječky.
V posledních letech života však již těžkou práci nesnášel a věnoval se hlavně svému oblíbenému chovu králíků a koz. Celou dobu mne také podporoval při studiích na průmyslovce. Mé maturity se však nedožil, zemřel 22.února 1970.
Dědo stále vzpomínáme.

Antonín Langer 1899 - 1970