Vernisáží mladého umělce Tomáše Kroupy byla v Černčicích v Galerii Emila Juliše zahájena další výborná výstava s názvem Rozkrývání. Více než čtyřicítka návštěvníků se obdivovala úžasným dílům.

U Pavla V. bývají vždy kvalitní a zajímavé výstavy, většinou známých českých surrealistů a jím podobných tvůrcům. Tak mladý autor, jako při současné výstavě, snad zde ještě nevystavoval. Tvorba Tomáše Kroupy je přes jeho věk velmi dokonalá a ty, co vidí jeho díla, jistě osloví. Oslovila i mne, ale nebudu vám psát odbornou kritiku. Jen musím uznat, že použití "součástí" lidského těla, často vycházející z autorových snů, je skutečně téměř jedinečné. A jen jedna perlička, obraz ve výklenku mne vrátil do mého dětství, když děda v porážce svého řeznictví rozřízl prasečí pupek a vyvrhl jeho vnitřnosti. Ale to je samozřejmě jen moje asociace.
Než došlo k zahájení výstavy, jedinečně přednesl (ale kdo, jméno jsem si nezapamatoval) verše pána jehož jméno galerie nese, a  kterého jsme ještě před lety potkávali, básníka Emila Juliše. A jedinečné bylo určitě i to, že bylo čteno z originálu sbírky Nová země, jejíž výtisk byl v 70. letech ihned zničen. Ani Emil Juliš toto vydání nevlastnil.
Ale to se již ujal úvodního slova  dr. František Dryje, jenž, jak je to u něho zvykem, obšírně vyložil jak díla vznikala a "co tím chtěl autor říci". Tentokráte to bylo ale určitě poutavě připraveno (i když Pavel V. chvílemi "rostl"). Jen kousek z úvodního slova zde:
Tomáš Kroupa (1984) podle vlastních slov od dětství využívá výtvarný projev jako prostředek k pochopení světa. Nahlíží za těžké závěsy přítomnosti ve snaze zachytit realitu ve tvarech a strukturách, se kterými se pak cítí schopen a především oprávněn dále pracovat. Jeho kresby, malby, fotografie a trojrozměrné artefakty nejsou výsledkem vykonstruované, k lacinému efektu vykalkulované estetiky, ale autentické, mnohdy velmi hlasité záznamy procesu hledání.
Občas do jeho řeči vstoupil sám autor Tomáš Kroupa a zde je jeho pár slov k obrazu Lucidní sen č. 2, který mne zaujel již v upoutávce k výstavě.
Jde víceméně o otrocký záznam snové scény. Před spaním jsem si nachystal scénář pro trénink ovládání reality lucidního snění. Měl jsem v plánu, ve chvíli, kdy si uvědomím, že sním, zhmotnit před sebou židli, na ni usadit muže a na jeho hlavu zase tučňáka. Ve chvíli kdy jsem se procházel po zahradě domu, ve kterém jsem v tu dobu bydlel, všiml jsem si, že je plná odpadků, spadlých větví a mrtvých zvířat. Z korun seschlých ovocných stromů visely cáry oblečení, vzduch voněl elektřinou a já si uvědomil, že sním.
Nejprve jsem před sebou přesně podle plánu zhmotnil židli. Na ní jsem začal tvořit mužskou postavu a v tomto bodě se vše začalo komplikovat. Jak má ten muž vypadat? Jak má být starý? Jak oblečený? Má mysl si nedokázala vybrat z této přehršle možností a kombinací. Snažil jsem se soustředit, ale čím víc jsem přemýšlel nad jednotlivostmi, tím víc jsem ztrácel kontrolu nad celkem. Nakonec se celá ta figura (spolu s židlí) jaksi zhroutila/roztekla sama do sebe a já se následně probudil.
Výstava Rozkrývání určitě stojí za návštěvu a proto neváhejte a s majitelem galerie si svůj čas dohodněte. (http://gej.vejr.cz/ )

FOTO z vernisáže