V březnu má začínat jaro. Po letošní teplé zimě tak tomu nebylo. Ale těch různých akcí opět bezpočet a mnohé jsem si s rodinou a přáteli moc užil.

Místo jara jsme v obřadní síni perucké radnice uvítali naše nové spoluobčánky. Starosta městysu Radek Bláha po milých verších dětí z perucké školky promluvil k rodičům a jejich novorozeňátkům. Mělo jich přijít 10, ale (asi kvůli počasí) přišlo jen 6 maminek se svými mrňousy. Rodiče se zapsali do kroniky a všichni obdrželi drobnost od městysu. Peruc také nevymře...
V sobotu byla zahájena vydařenou vernisáží, za přítomnosti desítek hostů, prvá letošní výstava v Galerii u Plazíka na Peruci, lounského fotografa Ládika Báby, s názvem OHLÉDNUTÍ. Stavte se podívat na úžasný výběr životní tvorby dobrého člověka každý víkend (nebo po domluvě), až do konce dubna. O vernisáži jsem psal ZDE i s fotkami. 
Na můj svátek začalo chumelit. Tolik sněhu letos nebylo. Ale rychle se druhý den měnil v kapky vody...
Další sobotu prošli mojí galerií desítky turistů, účastníků 34. pochodu Předjaří v Poohří. V kontrolním bodě dostávali razítko do svých výkazů, ti, co přišli později, razítko mé galerie. Pro partu známých syn opekl buřty, aby zdrávi došli. Galerii v březnu ještě dvakrát navštívil autor fotografií Ládik Bába s přáteli, kteří o jeho fotografie projevili nebývalý zájem.
Občas zajedu do divadla na ochotníky. Ti hrají skutečný teatr s duší a upřímností. Kamarádi z České lípy přivezli do Loun hru Franty Zborníka LEGENDA O LESÍCH A LIDECH, inspirovanou norským dílem, pochmurnou, ale s dobrým koncem. Úžasně zahrané, byl to požitek i zážitek.
V neděli jsem přijal pozvání mé sestry na jejich statek. Tato velká rodina připravila pro sebe a své hosty zabíjačku, tak jak je u nás zvykem. Sjely se nás desítky, poseděli jsme, popovídali jsme si a samozřejmě ochutnali výborný ovar, guláš, jitrničky.... Mňam. Taková příjemná neděle, mám rád tato rodinná setkání.
Zašel jsem se podívat k rybníku Dolejšáku, na jehož opravu získala Peruc dotaci a vybrala firmu z Písku s dobrými doporučeními s tím, že práci letos provede. Již začali s kácením stromů a odsáváním bahna, ale nějak jim to nejde. Věřme, že se pochlapí a rybník s okolím v termínu upraví tak, jak si všichni přejeme.
Další den večer začalo opět sněžit, do soboty nasněžilo nejvíce za tuto zimu a sníh vydržel. Pátý den, přestože prvý jarní, jsem krátce prošel bílým parkem kolem zámku. Letošní rekord.
ZDE  je fotoprocházka.
Třetí březnový víkend byl na Peruci plný událostí. V pátek přivezl do kina Standa Berkovec kus Dakaru - více ZDE .
Na sobotu připravila kultruní komise městysu již III. společenský ples a v neděli odpoledne karneval pro děti. I o tom jsem již psal ZDE i s fotkami.
Další týden a víkend patřil převážně kultuře. Ve čtvrtek jsme jeli dvěma autobusy na Kladno. Moc se mi nechtělo, ale bylo ještě dost míst neobsazených, tak jsem se přidal. Hra NEÚP!NÍ izraelského autora, přítomného na této repríze, byla kontrastem dvou různých komunit, mafiánů a postižených lidí. Prvá půle se trochu pomalu rozbíhala, ale ta druhá nás dost chytla. Takže nakonec hodnocení dobré. Možná jen škoda, že se jezdí tak brzy a jeden se hodinu toulá vylidněným Kladnem. V podvečer jsou ulice téměř prázdné a cukrárny zavřené.
V pátek večer hrál lounský Paralet ve "své" hospodě U Pramene, tak jsem si tam zajel mezi své dobré kamarády. Prima večer.
Na sobotní poledne připravili jako každý rok Dvořákovi ve své usedlosti Za Dubem předvelikonoční tržnici. Na stáncích trhovci nabízeli mnoho krásných tradičních i novodobých výrobků, včetně afrických od paní Imbrové, a také trochu pochutin. V kavárně návštěvníci poseděli při výborné kávě a letos i polévce. Dvůr byl po celou dobu plný. Pohled na tržnici je ZDE .
Po návratu jsem jel do Velvar za duší. Fotografie a slova ji dokáží otevřít - zejména "Entropie duše" Miroslava Krhounka. Nestihl jsem vernisáž výstavy kamaráda, výborného fotografa, tak jsme zajeli s kamarádkou na komentovanou prohlídku s autorem. Příjemná galerie, slova autora plná poznání a hlavně perfektní fotografie ve spojení s chytrými verši. Opět jsem udělal malé foto album z galerie  ZDE  .
Na zajímavý a příjemný koncert jsem si zajel v neděli odpoledne. V úžasném, z velké části zaplněném prostoru litoměřických adventistů, zahrál Květovaný kůň písně židovských autorů, vězněných v Terezíně. Od Karla Reinera ze staročeské hry Esther a z cyklu Karla Reinera a Norberta Frýda Květovaný kůň. Zpěv a hudba pomáhali lidem, internovaným v tamním ghetu a písničky učily děti třeba i abecedu. Jejich provedení od Zuzany, Michala, Jardy a Petra bylo moc příjemné. Výtěžek charikativní akce byl věnován na pomoc pro čtyřletou Elinku s dětskou mozkovou obrnou. V neděli se vybralo 7600,- Kč. Děkujeme všem, kteří přišli a přispěli! I ZDE máme fotografický dokument.
Letos už perucké svíce v kaštanové aleji podél ZD nerozkvetou. V poslední březnový týden se do nich pustily zuby stromožerů a 11 kaštanů šlo k zemi. Bylo to asi nutné. Dle mého měli být o kácení informováni předem místní občané a zároveň řečeno, jak budou nahrazeny. Oznámení o kácení se objevilo na stránkách obce až ve chvíli, když se pily zařízly. Ale je to asi jen můj hloupý názor...
Velikonoce byly za dveřni. Se synem jsme upletli pamihody, v Kamenici upekli beránky, já doma dva bochánky. Vyzdobil jsem okno a kuchyňku, vajíčka nebarvím. Svátky vzkříšení mohly přijít.
Úžasný den jsme prožili o Velký pátek s dětmi, vnučkou a pravnukem na kolejích. Nostalgický návrat do míst, kde jsem v polovině 50. let vyrůstal. Na Švestkové dráze, s novým majitelem AŽD Praha, se pohybovala parní lokomotiva Všudybylka s pěti starými vagony - dřeváky. Kolejový svršek, okolí i technika nabývají perfektní stav.  My nastoupili v Libčevsi a jeli do Třebenic. V letech 1954 - 58 jsme tam na nádraží bydleli, tatínek byl výpravčí. Občas mne vyjednal jízdu u manšinfíry v lokomotivě nebo Hurvínkovi a já směl na přejezdech houkat. Chvíle, na které se nezapomíná... Já tam chodil i do školy. Měli jsme čas do zpáteční jízdy a tak jsme prošli městečkem, mně známými místy, na zastávku. Moc vydařené odpoledne a velký dík pořadatelům i osazenstvu parního vlaku. Opět fotky k jízdě ZDE .
Protože jsem vyrazil dříve, měl jsem chvíli času a tu jsem využil k malé zastávce. Jel jsem kolem nesčíslněkrát a až nyní jsem se konečně podíval na Kamenná slunce u Hnojnic. Moc krásný přírodní úkaz, co vše kámen dokáže a člověk odhalí. Krásná je i krajina podhůří Českého středohoří. Musím v životě stihnout navštívit alespoň zajímavosti okolí mého bydla. I na slunce se můžete podívat ZDE .
Následovala deštivá Bílá sobota a březen končil.