Tak jsme se v únoru prošli po Peruci a okolí a v dalším ohlédnutí se podíváme i kousek dále.

Prvou sobotu v měsíci jsem jel do Stradonic, kde tamní ženy připravily další zajímavou besedu. Bylo to jako vždy perfektně připravené povídání Jaromíra Tlustého, tentokráte o stradonických mužích ve Velké válce. Vzpomenuto bylo 53 mužů, z toho 21 raněných, 6 zajatých, 6 ruských legionářů, 3 italští legionáři a 17 padlých (pomník na hřbitově uvádí 12 jmen zemřelých). Málokdo toto věděl a je jen dobře, že Jaromír pátrá a informuje. Děkujeme...
Asi již víte, že téměř každý měsíc si zajedu do Prahy na výstavy, procházku a občas i na koncert. Nejinak tomu bylo i v polovině února. Vyrazil jsem na malé odpolední cournutí Prahou, podíval se na výstavu Paříž, můj osud, fotografií Michaela Wellnera Pospíšila ve Francouzském institutu,  WORL ON FIRE Marka Musila v mé oblíbené Leice a velkoformátové plakátové fotografie Pavla Radosty, fotografa časopisu Moje země v Klementinu. V podvečer jsem se prošel kousek po náplavce, od Rudolfina k Revoluční, s pohledy na usínající Pražský hrad. Až na fotce jsem viděl, že si na vládě dali na plot prostěradla. Když jsem tam před pár lety šel, bylo vidět na zahradu. Z nábřeží již pod lucernami do Řetězové.
Únorové cournutí Prahou
Večer jsem zažil v podzemí Literární kavárny při promítání japonského němého filmu Dekigokoro za doprovodu party skvělých "muzikantů Pavla Straky" (Vlastislav Matoušek, Jan Polanský, Petr Tichý, Seizan Osako, Jan Faix, Petr Varju, Aida Mujačič a Jozef Láska). Tentokráte s vyjímečným hostem Jiřím Stivínem. Jé, tam bylo parádně a pan Stivín nás pozval do svého mlýna u Berounky.
Literarní kavárna
V sobotu poté nás čekalo Sollemne Aquarii 2018. Vodnáři již tradičně slaví své vystoupení z mořské pěny, i letos se sešli na Bahně a se sešlo také mnoho kamarádů, skvělých lidí, kteří se určitě bavili. Zahráli jim k tomu 18tiletí Humus Debilitae, Kočkolit, Nevýpar Kovatjezd s Nádorem, slavící svých 15 let, výborní Wessele ze Šumavy a po mém popůlnočním odchodu ještě La Díra a DMK. Užili jsme si prima večer s oslavenci a dalšími kamarády. Tato skupina lidiček, o generaci (až dvě)mladší, je mne názorově nejbližší. Máme podobný náhled na kulturu, společnost a život jako takový. Děkuji Vám všem Vodnářům.
Sollemne Aquarii 2018
Mezi vodnáři
V pátek 23. 2. 2018 uplynulo 110 let od úmrtí Svatopluka Čecha, srdcem Peručáka. Vzpomněl jsem si na něho na mých stránkách (viz odkaz níže). Večer téhož dne jsem využil ochotu kamarádek Petry a Romany a jel s nimi do Plzně do Velkého divadla na představení Linie krásy, v kterém hraje kamarád Marek. Román anglického spisovatele Hollinghursta byl vydán v roce 2004 a získal prestižní Bookerovu cenu. Ve světové premiéře zachycuje čtyři klíčové roky mimořádně inteligentního Nicka Guesta, čerstvého absolventa Oxfordské univerzity. Hodně zajímavé představení z Anglie 80. let, času Thatcherismu a také z prostředí homosexuálů. Dobře zahrané, líbilo se mi.
Svatopluk Čech "z Peruce"
Krausberry v Lounech, to jsem si nemohl nechat ujít. Chodil jsme na ně v 90. letech do Mandarina a Opery, poté na Bahno, ale již 10 let jsem Martina nikde nezastihl. Přes všechny dobré nové styly muziky je rokenrol a blues to, na čem jsem začátkem 60. let vyrůstal. Všichni pod podiem jsme se tomu podali a "A vydejchaným vzduchem se k nám vznášelo šlapavé blues...", všichni společně jsme pěli "Do nebe, do nebe...". Byl to úžasný (i vzpomínkový) koncert s Martinem Krausem a Krausberry. A jedna krásná zpráva. Během toho týdne jsem viděl pět mých milých kamarádek s menším, či větším bříškem. To mne vždy potěší, kamarádkám a jejich partnerům to moc přeji a Češi nevymřou...
Krausberry
25. února jsme si připomněli jednu nešťastnou událost v dějinách naší země, tzv. Vítězný únor. Události před 70 roky se tvrdě odrazily i v životě Pátera Václava Páchy, jehož 100. výročí narození jsme si vloni připomněli. Já jsem po půl roce probral materiály z archivů k osobě významného Peručáka a slušného člověka Pátera Václava Páchy. Ve třech článcích jsem osud peruckého vězně svědomí popsal na mých Peruckých stránkách. Kolik žáků z místní školy asi jeho jméno zná? Umí dnes učitelé dějepisu využít k výuce informace z bydliště žáků? Zde je druhé a třetí pokračování mé práce.
V. Pácha podruhé
V. Pácha potřetí
Jak vidíte, byl ten únor řádně vyplněn. Po mrazech se již všichni jistě těšíme na jaro a věřím, že nám ho březen přinese.