V úterý jsem na Facebooku zjistil, že kamarád Toník Hluštík bude ve středu hrát v Praze s dalším dobrým známým Michalem Hrubým. Zkusil jsem mu napsat a on nakonec trochu změnil plány, ve středu večer mne na Třebízi naložil do auta a já mohl jet s ním. Po D8 jsme dojeli do velkého města, zaparkovali v Karlíně a tramvají dojeli do centra. Pár metrů od Václaváku je v Jindřišské úžasný prostor Čítárny Unijazzu. Nikdy jsem tam nebyl a hned po vstupu mne místo ohromilo. Přivítala nás dramaturgyně Lidun a Toník se po Zemském pivečku začal domlouvat s Michalem a dalšími muzikanty na večerní hraní. On si přivezl steel kytaru, Michal tradičně saxofon a klarinet, stejně jako Pavel Novotný. S kytarou se přidal Tomáš Braun (jak jsem později zjistil z Velvar, kde máme společné známé) a s kontrabasem Luan Gonçalves. Večer "poetry meets music" se jmenoval Dohromady, nebo zvlášť? a v duchu názvu se muzikanti dali do hraní. Mám rád tyto volné improvizace skutečných muzikantů, kteří si spolu sednou, brnknou, poslechnou a stvoří něco, co se dá poslouchat celý večer. Stačilo říci "Začni třeba ty v Déčku!" a po chvíli se na vás hrnulo plno tónů v harmonických i disharmonických seskupeních. Pro ten večer nebyla ohlášena pouze hudba, ale také poezie. Michael Kyselka si připravil texty Jiřího Karáska ze Lvovic, českého básníka, spisovatele a kritika, předního představitele české dekadence, od jehož narození uplynulo ten den 147 let. Po prvé hudební produkci po přestávce přednesla nejdříve Dáša kratší ukázku a poté již Michael, hodně expresionisticky, přednesl za doprovodu muzikantů celou stránku textu Splín. Dokonce se v závěru přidal i s foukačkou. Ještě dvě "skladby" a příjemný večer v nádherném prostředí končil. Čtyřiadvacítkou zpět do Karlína a pak přes Prahu po D7 v mlze domů. Stálo za to do Prahy zajet.
Ve čtvrtek klid (trochu nervák u večerní besedy) a v pátek do Loun na Letňák. Kdo by to řekl, že je to již 5 let, co zde porvé Radek Taraba uvařil Pivo ZLoun. A tento večer se výročí slavilo. Radek pozval lounskou kapelu Paralet a sám si po letech dal dohromady svoji Eště. Ti večer rozjeli známými písněmi a do hospody se začali scházet hosté. V jednu chvíli jsem si připadal jak na dávném moto srazu, přišlo několik kamarádů, s kterými jsem je před více než 15 lety objížděl. Ale zpět k muzice, po krátké přestávce za to vzal Paralet s prvou částí své dvacetileté tvorby. Přítomní zatím seděli a pokecávali spolu. Při další sérii Eště již prví vstali a začali se trochu dle hudby prohýbat. Přicházeli další známí, mezi nimi i Vadaska s Jindřiškou. Hrálo se, tančilo a on se občas přidal se svojí foukačkou. Dal jsem si na začátku jedno pivečko, myslel jsem, že se nebude hrát tak dlouho, mohl jsem si dát dvě. Ale stejně jsem do konce nevydržel, hodinu po půlnoci jsem odjel domů. Bylo to prima posezení mezi starými kamarády.
A co sobota, nebude toho moc? Trochu jsem váhal, ale nakonec jsem večer vyjel směr Litoměřice. V Lovosicích jsem se stavil pro Foxe, spolu jsme dojeli na ostrov a došli do Hospody U Letního kina. Vyhlášené místo, kde se schází dobrá společnost při prima muzice. Přivítal nás Ondra a také Zuzka s Veverkou. V tento sobotní večer sem přijel jedinečný Radomil Uhlíř a MCH3 s kamarádem Mikulášem Chadimou. Ještě jsme chvíli pokecali u výčepu a po osmé se začalo hrát v malém sálku vzadu. Mohutná Radomilova postava se pohodlně rozvalila do křesla v půli a on začal své úžasné povídání. Vy, kteří jste ho již někdy slyšeli (já snad dvakrát, třikrát) jistě víte jak a o čom, vy kdo ho neznáte, si jej musíte někdy poslechnout. Pomalý, ale jasný hlas, někdy si myslíte, že usnul, ale on svoji rozvážnou a někdy až abstraktní myšlenku dokončí. Z velkého "taháku" vždy vybral nějakou písničku a muzikanti s moc dovednou improvizací ji rozehrály. Uhlířův zpěv, no zpěv, občasné zasyčení, zamručení, povzdech či chrapot, jen lehce doprovázel nástroje, kterým dominoval Mikulášův saxofon. Přestávka na kávu a pokračuje se. Ve druhé části zazněly i povídky o těch dvou, co pracují v opálovém lomu a ... , to byste museli slyšet. Nikdo z nás neudržel smích. Úplně jsme zapomněli na odpolední zklamání, moc jsme se bavili a užívali si večer v nerozdělené společnosti. V dobré pohodě jsme nasedli do Renaultíka, zpět jsem vezl i Veverku, oba jsem vysadil v Lovo a opět za mlhy dojel domů.
Vždy jsem ještě večer dal pár fotek na Facebook a pak všechny na Rajče. Můžete se se mnou podívat na povedené hudební dny.

FOTO z Prahy
FOTO z Loun
FOTO z Litoměřic