Ubytování i procedury jsem měl v lázeňském domu Beethoven. Tak trochu bludiště, ale po prvých dnech s výtahem jsem našel cesty do 3. patra po schodech. Pohyb musí být. A ve městě, ve kterém jsem se před více než 50 lety vyučil, jsem se pohyboval i venku. Teplice jsou hezké lázeňské město, ale řekl bych trochu méně uklizené. Moc pěkné je, že na mnohých místech tryská voda, největší vodotrysk je ve Velkém Zámeckém rybníku. Bohužel po polovině října byly vodotrysky odstaveny a některé i rozebrány. Je to pochopitelné, rozmrzly by. Mimo centra města jsem se několikrát prošel pěkným zámeckým parkem, poprvé v dešti až na nádraží Zámecká zahrada, kde jsme jako učni dělali elektriku a v mrazu mne musel mistr, díky mé již v té době pochroumané noze, sundat z namrzlého sloupu. Stupačky se nechtěly zaseknout. Vyšel jsem i na Letnou, kde mívaly intr holky ze zdrávky. Ta se úplně změnila, zmizely cestičky v živých plotech s lavičkami, dnes je to otevřený prostor. Jo a holky ze zdrávky tam už také nejsou. Prošel jsem se i do Trnovan k Červenému kostelu, kousek za ním jsme měli školu a intr. Dnes je tam nové velké sídliště. Nemohl jsem vynechat ani Doubravku, horu s "hradem" nad Teplicemi. Vzpomínám si, že při studentském Majálesu v roce 1965 jsme právě tam někdy k ránu skončili. Lezl jsem nahoru od Prosetic, byla to zabíračka, ale vše jsem zvládl. Navíc většinou, i cestou na Doubravku, bylo pěkné počasí, zdůrazněné barevností podzimu. Po večerech jsme chodili na pivo do "19" a Monopolu, třikrát jsem byl v divadle a jednou v kině. Ke konci pobytu mne kamarádi dokonce vytáhli i na taneček, ale rock, punk ani reggae to nebylo. Zatím jsem ještě rozlámaný, ale snad bude to absolvování mnoha procedur k něčemu.

Podzimní Teplice
Na podzimní Doubravku

Párkrát jsem vyjel i autem mimo Teplice, navštívil sestřenici Janu v Krupce a pak také klášter v Oseku a nad ním zříceninu Rýzmburk. Moc vydařený výlet. Klášter je hodně zajímavý, ale mám jen pár fotek zvenčí, vevnitř se bohužel nesmělo fotit. Interiéry úchvatné, pro mne ty barokní až neskutečně přeplácané (ale mistrovsky). Více mne zaujala ranná gotika křížové chodby (dokonce i s románským portálem) a zejména nádherná kapitulní síň. Po prohlídce jsem si v mlhavu vyšel ne nedaleký hrad Rýzmburk. Díky padající mlze a již se pomalu šeřilo. To vše působilo ještě tajemněji, než běžné zříceniny. Úžasné místo v podzimních barvách.
Osek a Rýzmburk

Jak jsem již psal, jezdil jsem v pátek odpoledne domů a při prvé říjnové cestě bylo mezi kopečky Českého středohoří tak nádhreně, že jsem se párkrát zastavil a svým Nikonem šlehl kolem sebe. Od Lounských vrchů až po Hazmburk, všude krásná krajina. Pohledy od Libčevse, Koštic i Levous to dokazují.
Mezi kopečky

A teď, co se dálo o víkendy? Ten v půli října byl nádherný, slunečný a krásně podzimně laděný. Vše se zbarvilo a kolem poletovalo babí léto. Před obědem jsem se mrknul na dvorek, ale po něm jsem zamířil na známou trasu zámeckým parkem a lesem na Krásnou vyhlídku. Moc pěkné průhledy po cestě i tam, kde dříve byla mohutná modřínová alej. Z Vyhlídky do zamlžených kopečků moc vidět nebylo, ale jinak bylo skutečně krásně. Na podzmní perucký park a les se můžete podívat se mnou.
Barevné babí léto

Dalaší víkend byl volební, žádné velké uspokojení rozhodnutí voličů nepřineslo. Již jsem psal ZDE .
V sobotu od rána bylo na Peruci hezky, ale v údolí Ohře ležela silná mlha. Kamarádi "zezdola" si stěžovali, já šel na konec dvorku trochu fotit. Málokdy je to takto jasně oddělené. Odpoledne se udělalo hezky i "u vody".
Mlžení pod Středohořím

Večer jsem odjel po delší době do skvělé společnosti kamarádů. Tradiční oslava narozenin Tomáše, Simči a dalších přátel se po zavření Sklípku konala v Klubovně u Indiána. Sešla se známí z 90. let, z Mandarinu a Opery, další trochu mladší z Kotlů, Antikotlů, Bahna, Sklípku,... zkrátka z míst, kde to vždy žilo. No a některé účastníci jsem viděl poprvé, ale mezi nás skvěle zapadli. Zahráli Humusáci s Aulikem, Antonem, Nádorem a Indiánem (občas s Karlem) a Díra opět s Aulikem, Karlem a Loukičem. (a ...), no slavilo se prý  dlouho do noci. Byl jsem po delší době opět mezi výbornými přáteli na skvělé akcičce, ale zmožen z lázní jsem šel před půlnocí domů...
Tomoviny

Po čtyřech týdnech jsem se definitivně vrátil z lázní domů a v sobotu byl sváteční den, výročí vzniku Československa. Téměř vždy jezdím do Opočna, kde v sokolovně připravují pěkný slavnostní program. I letos ho zahájil lounský Kvítek s Česko - slovenskou hymnou a několika národními písněmi. Ta ze Slovácka se líbila hlavnímu hostu programu panu Josefu Somrovi, rodáku z Vracova. Strávili jsme s ním při rozhovoru, který vedl organizátor zdejších akcí a bývalý ředitel Lidického památníku Milouš Červencl, moc příjemné odpoledne. Pan Somr, ač herecká legenda, je skromný a milý člověk a do Opočna zajíždí pravidelně.
Oslava s panem Somrem
Po krásné slunné sobotě však přišla silně větrná neděle. Varování meteorologů se vyplnilo a vichřice, až 150km/h ničila naší zemi. Své stopy zanechala i na Peruci. Již jsem o tom psal ZDE . 

Říjen končil, musím se objednat na kontroly k doktorům po lázních a pomalu začít přemýšlet o Vánocích. Letos nějak nevím co a prakticky nemám nic. O tom ale asi až v listopadovém ohlédnutí.