Trochu to letí, už je to 54 let co jsme opustili lavice naš ZDŠ na Peruci a rozlétli se do světa a do svých náročných, ale krásných životů. I tak se vždy po nějaké době rádi opět vidíme.

  Poprvé jsme se sešli po 30 letech v roce 1993 v hospodě na náměstí. Poté i dole v hotelu, naposledy před dvěma roky. Obě místa však již služby neposkytují. Letos jsme to kvůli mým zdravotním problémům dělali s Danou a Honzou trochu narychlo. Našli jsme volný termín, dohodli v hospodě U Matějčků a já rozeslal pozvání. Tentokráte už pouze e-maily a SMSkami (popř. osobně). Těm, co jsem psal dopisy, stejně nikdy nepřišli.  Z asi neúplného seznamu 55 spolužáků (tř. A+B), který jsem dával dohromady před prvým srazem,  již nejméně 11 mezi námi není. Pozval jsem 38 spolužáků, asi 13 jich odpovědělo a dvě spolužačky se omluvily. 
V sobotu odpoledne se nás před školou a následně v hospodě sešlo 17 a Honza přivezl i naší milou paní učitelku Vendulku Kopeckou. Jak to ta ženská dělá, že je stále tak fit. Usedli jsme vzadu U Matějčků, já všechny  přivítal, Honza dal Vendulce kytičku a mezi všemi se rozvinuly zajímavé rozhovory. O našich životech, zážitcích, dětech, vnoučatech (já i o pravnucích). Celé odpoledne bylo o čem povídat. Po dobré večeři se ale ty babky a dědkové nějak začali vrtit a že musí již domů. Je asi pravda, že člověk ve stáří dětinští. Bylo již po Večerníčku :-) . Takže po sedmé jsme odcházeli i my čtyři poslední.
Ale stejně bylo to naše setkání moc příjemné a vydařené. Ti, co se chtěli setkat přišli, ostatní mohou třeba litovat. My ostatní jsme se domluvili, že se zase sejdeme příští rok na podzim, vždyť nám bude 70 ....

FOTO ze srazu