|
Napsal Plazík st.
|
|
Pondělí, 10 duben 2017 |
Na cestě z Černochova do Chraštína se devatenáctiletému kočímu J.V. ze statku č.9 splašili koně. Po pádu si roztříštil lebku a příchozí mohli konstatovat pouze zranění, neslučitelná s životem. (Černochov 8.7.1852)
Takto by asi informoval o nehodě z poloviny 19. století současný tisk. Ale pojďme k tam, odkud zpráva pochází.
Při akci Ukliďme Černochov jsme v křoví u silnice nad Černochovem směrem ke Chraštínu uviděli pomníček. Staří Čerochováci jej asi znají, ale nikdo z přítomných nevěděl nic bližšího. Ze špatně čitelného textu jsme vyluštili:
Jozef Walenta z Ředhoště zde zesnul v Pánu dne 8ého července roku 1852 ?Starovi?
Fotku pomníčku jsem umístil na Facebook a již druhý den zde bylo vysvětlení až z Vídně. Fotku viděla známá mého známého Kay Schulz, která na stránkách litoměřického archivu zjistila, že zde skutečně zahynul kočí Josef Valenta.
V matrice zemřelých je zapsáno:
1852 Zemřel 8ého, pochován 10ého července, číslo domu U Starých č.9 Jméno Valenta Josef, oráč sloužící v Černochově č.9, syn Valenty Václava, výměnkáře z Ředhoště č.40, okresu a podkraje Slánského, kraje Pražského - Pochován po daném povolení od c.k. okresního Lounského komisariátu na základě vyšetření ve statku dne 9.července 1852 pod. č.25/5. Povolení to připsáno jest úmrtním listem. Pochoval jsem P. František Daneš, farář. Nebožtík nebyl zaopatřen poněvadž náhlým splašením koňů okamžitě mrtev byl. - věk 19 let - Příčina úmrtí Roztříštění lebky dle úmrtního listu č.6
Tragedie se v běžném životě stávaly i v dávných časech. Usuzuji, že poslední, nečitelná řádka na pomníku, bude podpis sedláka Starého, u kterého mladý kočí sloužil.
Škoda, že je tento pomník již bez kříže a tak zanedbaný. Nechtěli by ho současní černochovští zemědělci - sedláci obnovit jako památku, na své předchůdce?
|
