Do Terezína pak pokračovali další den, už sami. „Ubytovali mě v Hannoverských kasárnách na půdě společně s další stovkou chlapců. Pracovat jsme chodili ven za ghetto, planýrovali jsme tam kopečky. Vedoucím naší skupiny asi dvaceti hochů byl Pavel Rosenbaum, jehož manželka pracovala jako choreografka u Voskovce a Wericha. Vykopali jsme tam takový pruh, lehli si, někdo hlídkoval a Pavel nám vykládal o Osvobozeném divadle. My jsme znali všechny jejich písničky.“ Čas po práci trávil Karel v Heimu, dětském domově, kde měli děti na starost vychovatelé, kteří se je snažili dál vzdělávat a umožnit dětem nedobrovolně vězněným v ghettu smysluplně trávit čas. „Mým vychovatelem v L 710 byl Norbert Frýd, pozdější diplomat a spisovatel.“
Tak jako většina terezínských vězňů zmiňuje pamětník kulturní život, který se v Terezíně organizoval: „Po stránce kulturní byl Terezín fantastický. V Brně jsme nesměli léta nikam chodit, ale v ghettu byla elita tehdejšího života – Karel Ančerl, Gideon Klein, proti Karlu Poláčkovi jsem seděl na přednášce. V osm jsme museli být doma, ale do osmi jsme navštěvovali koncerty, přednášky.“ Pamětník zmiňuje také knihovnu, která v ghettu fungovala v bloku Q 10.

KE - Paměť národa 

Foto - Pavel, Ivo a Kamila Rosenbaumovi před válkou na Krásné vyhlídce