Hned vedle hotelu a volárny stojí bývalý Hořejší mlýn, kousek od něho je bývalý lom u rybníků Majlantů. Za nimi Débeřské údolí, bývalá Dlouhá louka. Takže pojďme dál...

17.1. HOŘEJŠÍ MLÝN, KAMENOLOM 

V blízkosti silnice z Peruce do Slavětína je vlevo ve dně zalesněného údolí komplex bývalého Hořejšího mlýna, nepochybně prastarého založení, a bývalého cukrovaru (viz panel č. 16). Z  objektů mlýna zůstalo zachováno větší patrové původně mlýnské stavení napříč údolím a poblíž další patrové stavení s pěknou dřevěnou pavlačí.

Provozu mlýna sloužily dvě vodní nádrže v údolí (nyní Majlanty) a též nevelký kamenolom, ke kterému dojdeme údolím od Hořejšího mlýna proti proudu Débeřského potoka. Ve stěně kamenolomu vysoké až 10 m je odkryt blokový křídový (cenomanský) pískovec se zřetelným horizontálním zvrstvením, lavicovitou odlučností a se svislým rozpukáním podél výrazných tektonických ploch. Tektonické zóny systému SV – JZ předurčily vznik a charakter potočního údolí. Bývalá těžební plošina je po obvodě lemovaná starými duby (120 let).

 Zdroj: Odborná publikace RNDr. Jana Marka, CSc., Praha - 1993  
Helena Halamová

17.2  MAJLANTY,  DLOUHÁ LOUKA

Pokračujeme po cestě údolím Débeřského potoka. Po levé straně se nachází rybníky Majlanty. Kromě rybí osádky se ve vodním prostředí vyskytuje řada obojživelníků, z nichž uvádíme např. skokana hnědého /Rana temporaria/. Po hladině se  prohání  bruslařky obecné /Gerris lacustris/. Nepotopí se zásluhou brv na povrchu nožních článků a přitom velmi úspěšně loví menší hmyz.

Nyní se v okolí rybníků a na Dlouhé louce, což je další místní název a rozkládá se mezi Majlanty a bývalým Débeřským mlýnem, objevuje rostlina křídlatka. Jedná se o nepůvodní druh, který potlačuje růst domácích rostlin. Dovede se přizpůsobit různému prostředí, hlavně mu vyhovuje větší vlhkost. Pokud není včas likvidována, vytváří hustý monokulturní porost vysoký až 2 m.  Dříve bývala Dlouhá louka udržovaná a pravidelně sečená, ale později zarostla bodláčím, náletovými i vysazenými dřevinami a stala se mokřinou.

Z nepůvodních rostlin se zde občas vyskytuje i bolševník velkolepý /Heracleum mantegazzianum/. Tato vysoká rostlina z čeledi miříkovitých k nám byla rovněž zavlečena, původně jako okrasná květina a agresivně se šíří velkým množstvím semen (generativně) i vegetativně. Vzhledem k tomu, že klíčivost semen je 10 let, není jednoduché se této rostliny zbavit. Dojde-li k potřísnění pokožky její šťávou při současném oslunění, vytváří se na pokožce kožce puchýře, proto je lepší se jí vyhnout.

Podél cesty procházíme společenstvem listnatého lužního lesa s převažujícím výskytem topolů, olší, jasanů, javorů, lip a bohatým bylinným patrem na opukovém podkladu. Hojně zde roste líska obecná /Corylus avellana/ a bez černý /Sambucus nigra/. Bez černý je věrný průvodce sídlišť, šíří se v pobřežních křovinách, světlých lesích, na rumištích a pustých místech. Je to známá léčivá rostlina. Květy a plody /bezinky/ se suší. Obsahové látky obou drog známých od nepaměti nejsou dosud souhrnně a přesně známé. Patří v lidovém léčitelství i lékařství k nejvýznamnějším drogám. Jejich účinky jsou především potopudné, močopudné, projímavé a antineuralgické. Tvoří doplňující léčbu při chorobách z nachlazení, revmatických a ischiatických bolestech. Užívají se v nálevu jako čaje samotné nebo v kombinaci s dalšími drogami. V lidovém léčitelství jsou v oblibě i např. povidla nebo sirup.  Bezinkový ocet se užívá jako mazání na bolestivé svalstvo. Někde se připravuje z bezinek také marmeláda, víno a květenství se upravuje obalené na způsob vídeňských řízků pod názvem kosmatice.

Hluboce zaříznuté údolí s  Débeřským  potokem v nejnižší části vytváří příznivé mikroklima pro živočichy i rostliny. V těchto místech bylo koryto toku  již dvakrát přeloženo z jedné strany údolí na druhou. V současné době teče v původní trase a ve dně bylo vybudováno několik stupňů. Débeřský potok je jako každý jiný tok významným krajinným prvkem podle zákona číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
U potoka nebo rybníků, ale i na cestě, můžete vidět užovku obojkovou /Natrix natrix/, zmiji obecnou /Vipera berus/, hlemýždě zahradního /Helix pomatia/, slepýše křehkého /Anguis fragilis/. V dutých stromech hnízdí sýček obecný /Athene noctua/, žluna zelená /Picus viridis/, datel černý /Dryocopus martius/ a strakapoud velký /Picoides major/.                                 

Bylinné patro je pestré hlavně na jaře, kdy zde kvete podběl obecný /Tussilago farfara/, dymnivka dutá /Corydlais cava/, orsej jarní /Ficaria verna/, sasanka hajní bílá /Anemone ranunculoides/ a sasanka pryskyřníkovitá žlutá /A. nemorosa/, prvosenka jarní /Primula veris/ a později pak pstroček dvoulistý /Maianthemum bifolium/, bažanka vytrvalá /Mercurialis perennis/, či ocún jesenní /Colchicum autumnale/. Zmiňujeme namátkou pouze druhy zajímavě kvetoucí.     

Ing. Olga Salačová, 2010      

Naučná stezka Perucko 1 - 20