"Dětský pěvecký sbor Kvítek vznikl v roce 1976 a za uplynulých 40 let prošel velmi složitým vývojem. Není žádným tajemstvím, že Kvítek minimálně prvních 20 let stál a padal s jediným člověkem a to s Vladimírem Petržilkou. Dnes je to z hlediska budoucnosti sboru naštěstí pravda jen částečná, protože Vladimíra Petržilku již dokáže zdatně zastoupit  jeho dcera Lenka, která spolupracuje i s dalšími odchovankyněmi  Kvítku. ..."  (www.kviteklouny.cz )

Tak začíná článek o historii souboru na jeho stránkách (můžete si vše také přečíst). Já se s Kvítkem a Vláďou Petržilkou sešel někdy na rozhraní 70. a 80. let, ale to byly jen takové lehké dotyky. Bližší kontakty a spolupráce vznikly v roce 2003 při otevření lounského divadla. Vláďa se v té době vracel po vážných zdravotních i osobních problémech ke svénu Kvítku a ten nesměl chybět při slavnostním znovu otevření lounské scény. A Kvítek byl prvým, který vstoupil na čerstvá prkna jeviště a já děvčata s Vláďou vyfotil. Od těch dob se naše přátelství a spolupráce prohlubovali, navíc jsem se přes mého syna dobře znal s Vláďovou dcerou Lenkou, která postupně vedení sboru přebírala. Mezi členkami a členy sboru jsem postupem doby našel mnohé další přátele a hlavně skvělé lidi. Kvítek míval jednu dobu i svá soustředění na Peruci a často vystupoval při místních oslavách (Milénium) a událostech. Kvarteto, ve kterém zpívá i můj syn, zpívalo několikrát i při vernisážích v mé galerii. V roce 2014 jsem byl s Kvítkem i ve Francii, kde sbor zpíval před pařížskou radnicí v rámci dnů evropské kultury. Na jejich akcích fotím a tak věřím, že i díky tomu je historie posledních let zaznamenána.
A letos slaví Kvítek neuvěřitelných 40 let.  Vláďa Petržilka se u mne stavil a vyslovil přání, abych se i já oslav zúčastnil. Nestíhal jsem vše (byl jsem v té době v lázních), nenavštívil jsem páteční Sborový ateliér a koncert v lounském chrámu sv  Mikuláše, ani nedělní koncert zahraničních hostů na Smolnici, ale sobotní akce jsem si nenechal ujít. Odpoledne proběhl na jevišti lounského divadla Slavnostní koncert Kvítku a jeho hostů. Zazpívaly dětské sbory Kvítku i lounské ZUŠ, přátelé z Lubence a vzácní hosté z Francie (Canta Limanha) a Belgie (L´Ensemble vocal du Brabant walon). A samozřejmě ženský i smíšený sbor oslavence. Velmi pěkný a náročný program nechtěl Vláďa Petržilka ani po třech hodinách ukončit... Ale sbory i hosté již pospíchali na další část oslav.
Na sál obnovené Zastávky byli pozváni současní i bývalí členové a přátelé Kvítku ke společnému posezení. Zahráli Big band Milana Bitnera, Jazzies a Jazzcase, ale hlavně se setkávali přátelé dle Vláďova oblíbeného sloganu "Nesetkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi". Zazpívaly si i sólové zpěvačky Kvítku a historii Kvítku předvedly jeho členky v módní přehlídce. Ti, kteří se za úspěšné roky činnosti na práci sboru nejvíce podíleli, a velcí přátelé sboru, byli obdarováni drobnými upomínkami a květinami. Nálada mezi přáteli byla skvělá a všichni společně vzpomínali a slavili až do nočních hodin.
Kvítek žije neskutečných 40 let a přejme mu, ať má co slavit i za dalších 40. Jak bylo řečno s úsměvem dnešními Kvítkaři, bude to na těch nejmenších zpěvácích, kteří dnes ve sboru rozjíždějí svůj pěvecký a hudební život.

KVÍTEK 40 divadlo

KVÍTEK 40 Zastávka