Já tam byl již poněkolikáté a jako vždy to byl pro mne moc příjemný zážitek. Setkání s kamarády a dobré divadlo vždy poteší. Již dopoledne sehráli mladí libochovičtí divadelníci pohádku Honza mlynářem (tam jsem nebyl) a v další části Rádybyfestu vystupovali "dospěláci". Ale ne tak úplně. Také tradičně malý úvod každého představení připravili mladí, společně s principálovým synkem.
Rozjezd si vzali na svá bedra domácí se známým Vančurovým Rozmarným létem. Ocitli jsme se na plovárně v Krokových Varech s plavčíkem Antonínem Důrou ve "Způsobu léta, který se mu zdál poněkud nešťastným". Ne, nebudu zde přepisovat všem důvěrně známý děj, tak trochu rozverný, milostný, zamilovaný, ale i krvavý a hodně humorný. Divadelníci, vedeni panem režisérem Jaroslavem Kodešem, se "na prknech" drželi Vančurovy předlohy i známého filmu a všichni herci pefektně zvládali své role. Pohoda, parťáctví i "zamilovanost" Důry (L. Valeš), kanovníka Rocha (F. Zborník) a majora Huga (P. Macák) byly přesvědčivé, stejně jako oddanost i neoddanost Důrovy ženy Kateřiny (E. Kodešová). Skvělý byl kouzelník Arnoštek (J. Filip), kouzelná jeho asistentka Anna (K. Volánková) a velmi potřebný dědeček (J. Holfeuer). Skvěle dějem provázeli a jej doplňovali Vít Šťastný se  sestrou Lenkou. Potlesk byl určitě zasloužený. Představení se mi zdálo trochu dlouhé, ale kraťte poetického Vančuru...
Divadelní soubor D3 z Karlových Varů přivezl závažnou inscenaci ve formě inscenovaného čtení Smíření. Děj z období těsně po válce (1945) a následujícíh let se snaží, i tak trochu kabaretní formou, o vyrovnání se s divokým odsunem německého obyvatelstva z českého pohraničí a zejméne s tragickými masakry.  Téma, o kterém se desetiletí nemluvilo je potřebné ke Smíření otevírat. Působivě zahraná a přečtená inscenace.
Na závěr přehlídky jsme se museli bát. Z Kroměříže do Klapýho přivezl tamní Divadelní spolek horor Veroničin pokoj. Hra pro čtyři aktéry se rozjížděla nenápadně, pohodově a téměř přátelsky, tak jak má pravý horor začínat. Zlom atmosféry byl skutečně hororově strmý, z příjemných postav se staly kruté a nakonec i vraždící bestie. A stejně strmý byl i přesvědčivý výkon herců. Trochu přestrojeni z nich byli jiní lidé. Jen Susan - Veronika zůstála tou nevinnou dívkou, snažící se uhájit alespoň svůj život. Pro mne to bylo nejpůsobnější představení celé přehlídky.
Závěrečné společné posezení bylo také již tradiční a neoddělitelnou tečkou vydařeného ochotnického setkání. Takže "Zlomte vaz"... 

FOTO Rozmarné léto

FOTO Smíření

FOTO Veroničin pokoj