Poté, co jsem se pozdravil se známými i dalšími šikovnými tvůrci se štětcem v ruce a vypil jednoho Kocoura jsem se ještě v podvečer podíval kolem penzionu v Kocourově. Milešovka je ze kopcem, ale do úpatí Českého středohoří, až přes tok řeky Ohře, je odtud vidět nádherně. Vlevo Košťálov a pod ním skryté Třebenice, kde jsem prožil čtyři roky svého dětství a chodil do místní obecné školy. Trochu odsazený od pásu kopečků je dominantní Hazmburk, viditelný v ploché krajině ze všech stran. Za ním v dáli vyvýšení nad Ohří, za kterým je Dolnooharská tabule až téměř k Praze. Na její hraně je mezi dvěmi kopci vidět i naší Peruc. Ale to jsem již přešel kulatou věž Skalky, pod níž v zámku dělal správce otec "peruckého" Svatopluka Čecha. No a téměř vpravo další zřícenina Oltáříku (Hrádku nad Třebívlicemi). Hned v jednom pohledu čtyři zříceniny, kde to uvidíte.
Přátelé pro mne měli i postel a já jsem zůstal do rána. Jenže se na cizí posteli téměř vždy nevyspím, tak jsem ráno po páté vylezl před penzion se svým Nikonem a před rozedněním se procházel po okolí. Paprsky schovaného sluníčka již začaly zespoda osvětlovat rozseté mraky na obloze, projasňovaly oblohu za kopci než po deseti minutách osvítily špičku lomu na vykotlaném Vršetínu. Zde se již po desetiletí těží a nalézají známé rudé české granáty. Ty mají své muzeum v bývalém třebenickém evangelickém kostele. Býval zde vystaven i náhrdelník osmnáctileté Ulriky von Levetzow z nedalekých Třebívlic, který ji daroval její obdivovatel, snad i milenec, dvaasdmdesátiletý německý a světový básník Johan W. Goethe.
Ale zpět do krajiny Českého středohoří. Mraky začaly vytvářet zajímavé serpentinové obrazce (meteorolog by je dokázal pojmenovat), které s temnými stromy vytvářely zajímavé obrazce. Slunce se postupně převalovalo přes další a další kopce, krajina se rozsvětlovala. Z křižovatky nad vsí byla vidět i Milešovka s ozářenou meteorologickou stanicí. Po obrácení se opačným směrem se rozprostírala pole zeleného obilí, místy chytající již zlatavou barvu. A opět ty čtyři tajemné zíceniny v krajině. Kouzelné ráno, proč já v posledních letech tak dlouho spím? Kolem výběhů, v kterých se ve dne prohánějí koně z místní farmy, jsem se vrátil zpět do penzionu. Po dobré snídani v hospůdce jsem se rozloučil a krásnou krajinou jel zpět domů... 

FOTO ze Středohoří