Ke kempu jsem pro jistotu sjel autem (já lenoch - bál jsem se, že nevyjdu nahoru) a odtud přes koupaliště do krásného, i když plynovody značně poničeného, Macova dolu - Lázní. Z velké křižovatky cest jsem vystoupal ke Thunovské mohyle a od ní sešel dolů ke studánce. Vše se zelenalo i barvilo.  Památná borovice poblíž zastřešeného "napajedla" bohužel dožila, skutečně je na řezu pařezu vidět, že její kmen byl z velké části prohnilý. Škoda ji, bude zde chybět.  Jen studánka pod ní se soškou ženy se stále zrcadlí v železité vodě.
Při vstupu na lesní průsek po položení produktovodů jsem viděl úžasné hody. Mlsouni všech velikostí a barev nasávali chutný nektar z květů našeho lesa. Možná, že právě toto zničení části lesa přispělo k oživení mnoha pestrými rostlinami a tisíci různých tvorečků. Já sice nejsem biolog, poznám čmeláka od mravence a růži od fialky, ale o to víc se kochám pohledem (i objektivu) na tuto živou krásu. Jeden by tam vydržel celé odpoledne. Jó, tam bylo živo a veselo...
Z plynovodu jsem po sypané hrázi došel k bájné kamenné podkově, kterou jsme s kamrády v roce 2007 obnovili. Každý rok ji od té doby chodím na jaře čistit, až letos to za mne musel udělat kamarád Bohouš. Velký dík! Je to u ní kouzelné a tajemné místo, dnes bohužel konec slepé cesty. Pěšina dále údolím pod skalami a přes houpací most (Čertovu lávku) již dávno nexistuje.
Zpátky jsem prošel po "Stradonické magistrále" a pěšinou nad Mlejňákem zpět k bývalému cukrovaru. I podél této cesty bylo živo, kytičky, stromečky, broučci i čmeláci si užívají krásného léta. Živo bylo i na záhonku před mým domečkem, levandule a další květy obarvila načerno tělíčka čmeláků.
Užil jsem si pohodové odpoledne, snad příště do lesa dojdu z domova, bez holí a berliček...

FOTO z vycházky

FOTO mlsounů