Střechy, tráva a další místečka byla ojíněna, ale i v prosinci zde máme více podzim, který nás občas vytáhne na procházku. Před obědem jsem se krátce prošel na Čechovu Krásnou vyhlídku.

Stávám později, chvíli se "rozhlížím a tak jsem měl jen chvilku času, počasí mne však lákalo na procházku. V posledních dnech slyším vytrvalý řev pil a stoupání kouře z lesů, který mne znepokojuje. Vydal jsem se na Krásnou vyhlídku, abych omrkl, co se děje. Uklizeným zámeckým parkem, který snad již bude mít v blízkém čase majitele, nového zámeckého pána, jsem došel nad Fořtovnu. Z komína se vzhůru vlnil úzký proužek světlého kouře, idylický pohled, jak od Mikuláše Alše. Pěšina od silnice podél lesa je rozježděna a křoví, které ji z poloviny zakrývalo vyřezané. Chtělo by to ještě její povrch srovnat, vždyť tudy kdysi jezdilo panstvo v kočárech do Libochovic. Vcházím do hodně zestárlé ořechové aleje (nebylo by vhodné ji obnovit, podobně jako třešňovku) a proti mně velké auto s přívěsem, plně naložené, převážně palivovým dřívím. Kampak ho asi veze? Den před tím jsem viděl podobná dvě auta a na nich kmeny, nejméně metr v průměru (snad staré silné zavražděné duby).

Vcházím do lesa v místech, kde stávala statná borovice plná jmelí a o kousek dál Milenci. Pamatujete obtočené a srostlé stromy, borovici a dub? Podél cesty jsou hromady pořezaného dříví, ale v těchto místech to vypadá spíše na prořez. Ten je v dnešním přehuštěném lese potřebný. Pohlédnu vlevo, tak přece jen byl vykácen i další zbytek ze stráně, svažující se k Dýbeřskému potoku. Zbyly jen ojíněné pařezy. Přecházím jizvu plynovodu, vidím, že plynaři vyčistili křoviny na svém úseku. Vcházím kolem cedulky Přírodní památka do malého zbytku tajemné Modřínové aleje, ještě stojí! Ale překvapily mne červené pruhy na něktrých stromech, stejně jako v pokračující dubové aleji. Snad se i zde nebude kácet? Scházím dolů na zastřešenou plošinu Krásné vyhlídky, do dáli je zamlženo, ale i tak je to krásný pohled na náš rodný kraj. Jen to křoví po roce zase nějak vzrůstá, ale radši nebudu nikoho vyzývat k jeho ostříhání (minule mně za to bylo vyhrožováno žalobou).
Ale rychle zpět, jen pár pohledů na staré, mechem zarostlé pařezy. Parkem kolem muzea a patníků bývalé hraběcí cesty, dále podél zavřené Fillovy síně ke kostelu a parčíku s památníkem. A už domů pro kastrolky a k Telcům pro oběd. Už mně vyhládlo... Jen ten řev pil a stoupající dým zvěstuje, že mizí perucký les směrem k Dýbři.