Třetí říjnový týden byl plný práce i akcí. Dva dny jsem pomáhal při renovaci bytů svých blízkých a ty další samé pěkné události.

Když jsem v pondělí odjížděl "za prací", musel jsem oškrabat námrazu z auta. Letos poprvé. V úterý jsem samozřejmě zjistil, že rajčata na dvorku namrzly a již nedozrají. Škoda..., tak zase až příští rok. To úterý byl jediný volný den, využitý na domácí práce.
Na středu jsem se těšil. Díky Honzovi jsme získali kontakt na pana režiséra Josefa Císařovského a připravili jsme do krásného peruckého kina besedu s ním a synovcem malíře Emila Filly Františkem Krejčím s promítáním dokumentu Emil Filla & Josef Sudek - V srdci Českého středohoří. Do lavic usedlo více než padesát návštěvnílů, včetně manželů Tošnerových ze Svobodného Hlasu. Bohužel pro zdravotní problémy nemohl přijet pan Krejčí. Všichni nejdříve shlédli film, je to trochu upravený dokument ČT s původním názvem Bydlo Emila Filly. České středohoří je v něm zachyceno současnou kamerou a porovnáno s obrazy světově známého a také peruckého malíře Emila Filly a s fotografiemi vynikajícího autora a malířova přítele Josefa Sudka. Zejména pro Peručáky a pamětníky také otřesné záběry z poničených interiérů místního zámku. Bylo nám smutno. Poté se již slova ujali Honza Vnouček, perucký místostarosta a patriot a pan režisér Josef Císařovský a povídali si o vzniku filmu, o panu Fillovi a o smutném konci jeho pamětní síně po zpackané nové instalaci. Honza přidal vzpomínky své babičky, paní Kořínkové a další zajímavosti přidali i přítomní pamětníci. Všichnim se však shodli na tom, že současná podoba Pamětní síně v jižním křídle zámku vůbec na pana malíře neupomíná. I když byl večer díky tomu trochu smutný, byl moc poučný. Pan režisér si poté ještě prohlédl Galerii u Plazíka společně s autorkou právě probíhající výstavy krásných fotografií Květou Tošnerovou.
FOTO
Čtvrtek byl plně pracovní od rána do pozdního večera a tak jsem se musel v pátek dopoledne dát dohromady, abych mohl k večeru přivítat Za Dubem u Dvořáků své kamarády Elišku a Tomáše. Poté, co zde nedávno povídli o svých cestách po Indii, přivezli tentokráte fotografie, videa a hlavně zajímavé vyprávění o návštěvě Filipín. Protože byla zima, tak Hanka s Milanem přenesli místo konání ze Stodolního divadla do velké komnaty usedlosti. K našemu překvapení přišlo více než třicet zvídavých posluchačů a světnice se zaplnila do více než posledního místečka. Eliška a Tomáš všem vyprávěli svá dobrodružství z cesty po ostrovní zemi, o tamní přírodě, moři i lidech. Moc zajímavý večer, který byl jako minule doplněn ochutnávkou jídla dle filipínských receptů. Všichni si pochutnali a hlavně odcházeli po více než dvou hodinách nadšení z vydařeného večera.
FOTO
Na sobotu jsem společně s Honzou K. a Danou N. připravili setkání, na které jsme pozvali naše spolužáky z 9. A a B třídy, kterou jsme ukončili v roce 1963. Sešli jsme se ve 14 hodin před peruckou školou, kterou nás moc příjemně provedla paní ředitelka Jarka Traxlová. Škola je vzorně udržovaná a vybavená, bývalým žákům se tam moc líbilo. Po prohlídce jsme ve dvou skupinkách navštívili naše paní učitelky, letos jubilující Marii Havlíkovou (95 let) a paní učitelkou Hessovou - Babuškovou. Jejich zdravotní stav nedovolil účast na setkání, ale obě byly potěšeny naší návštěvou a kytičkou od všech bývalých žáků. Všichni jsme se přesunuli do hotelu, kam s námi přijela i další paní učitelka Vendulka Kopecká z Plzně. V hotelu si mysleli, že je to naše spolužačka. Slavnostní přípitek a po něm následovalo vzájemné sdělování navinek v našich životech, ale hlavně vzpomínání na školní léta. Sešlo se nás pouze 18, ale možná i proto bylo setkání tak příjemné a milé. K večeru přišel ještě Ruda Rytina a se svojí harmonikou atmosféru naší společnosti podpořil. Rozcházeli jsme se po desáté večerní a za dva roky opět nashledanou. (Druhý den jsme se bohužel dozvěděli, že ve chvílích, kdy jsme na něho vzpomínali, odešel náš další spolužák Jirka Louda.)
FOTO
V neděli pravidelné, ale tentokráte posunuté a prodloužené bohoslužby v Husově sboru a na odpolední vystoupení o sv. Františku v peruckém kině jsem již neměl sílu. Věřím ale, že i tam se sešli lidé se zájmem o tuto tématiku. Končí nabitý týden a když se koukám do kalendáře, ten příští nebude o moc klidnější.