Již na jaře mne oslovila vedoucí Informačního centra v lounech paní Blanka Tomášková, zda bych pro skupinu mladých z Evropy udělal malou lekci focení krajiny. Na to jsem si netroufl, nejsem tak dobrý fotograf a už vůbec ne teoretik, ale nabídl jsem komentovanou procházku v okolí Peruce. Z několika možností jsme vybrali příjezd vlakem na Pátek a procházku přes Stradonku na Peruc. Zpět odtud vlakem do Loun. Přišel 13. červenec a já na Pátku čekal u vlaku na hosty.
Motoráček zastavil a z něho vystoupilo 38 účastníků setkání, 13 až 15-ti letí žáci z Barendrechtu - NL, Veneux les Sablons - F a Loun a o trochu mladší z Zschopau - D spolu s doprovodem. Nešli jsme podle potoka, ale po silnici (bylo to snažší a kratší) a po pár minutách jsme dorazili do Stradonic. Od hospody nás čekal největší výstup k místní oblíbené rozhledně Stradonka na keltských valech. Všichni v pohodě vyšli a zde byla naše prvé zastávka. Mnozí vylezli nahoru na "strážní věž" a podepsali se do pamětní knihy. Sluníčko nesvítilo, tak jsme nemohli zkontrolovat čas na sousedních slunečních hodinách. Po malém občerstvení jsme pokračovali lesem, obloukem kolem rokle směrem ke Chraštínu. Ten jsme pouze minuli a cestou mezi ploty prošli do lesa, na jeho kraj u velkých lánů obilí a Čechovým lesem ke Krásné vyhlídce, naší druhé zastávce. Viditelnost byla nižší, ale blízké Středohoří jsme viděli. Jen Milešovka měla na své špici mračný klobouk. Paní Blanka pověděla mladým návštěvníkům něco o tomto místě i blízkých horách a já pár slov, jak je občas fotím. Další naše kroky vedly samozřejmě zbytky modřínové a ořechové aleje na Peruc a kam jinam, než k našemu stromu hrdinovi Oldřichovu dubu. I zde se účastníci procházky dozvěděli o jeho historii a pověsti o knížeti Oldřichovi a selce Boženě. Vyběhli jsme Svaťák k usedlosti Za Dubem, kde nás již čekala jeho majitelka paní Hana Dvořáková s poledním občerstvením. Vše profesionálně připravila ve Stodolním divadle a vyhládlým pochodníkům moc chutnalo. Bylo pondělí, ale v Muzeu české vesnice nás mimořádně očekávala paní Jana Hauptvogelová, aby si návštěva z Evropy mohla prohlédnout další velkou zajímavost Peruce. Někdo expozici jen proletěl, někteří se však u jednotlivých řemesel zastavili a chtěli vědět k čemu a na co se zařízení používalo. Nejvíc asi zaujala stará škola. Přístřešek a sousední park posloužili k dalšímu odpočinku, poslednímu na Peruci. Já se se všemi rozloučil a mladí návštěvníci odešli na perucké nádraží, odkud v 15 hodin odejeli do Loun.
Další dny je čekal bohatý program v Lounech a návštěva skanzenu ve Březně, Prahy, Lán a dalších krásných míst našeho Česka. Já musím říci, že i když jsem se po zkušenostech s chováním části perucké mládeže a také podle lenosti dnešních školáků  tak trochu bál společné vycházky, byl jsem moc mile překvapen. Všichni byli moc milí a ukáznění a trasu téměř 10 km zvládli tak, že jsme jim mnohdy ani nestačili. Věřím, že se mladým Evropanům u nás líbilo a třeba se tady někdy zase staví.