„Jsme šťastní, konečně pamětní síň Emila Filly ožila. Filla k Peruci prostě patří. Je to radost. Věříme, že se do Peruce vrátí také turisté, milovníci umění, kteří se přijížděli podívat kde malíř pobýval," Tato má slova, vyřčená redaktorovi Deníku, když jsem se od něho dozvěděl, že bude skutečně otevřena Pamětní síň E. F. , jsou v jeho reportáži od jižního křídla peruckého zámku. Jsou naprosto pravdivá, jen je musím doplnit mými dojmy ze slavnostního aktu. Byl jsem pozván na 13 hodinu, ale až po příchodu půl hodiny před udanou dobou jsem se dozvěděl, že skutečné otevření s tiskovou konferencí se uskutečnilo již v hodin 11. Takže nemohu bohužel čtenářům Peruckých stránek předložit slova ústeckého hejtmana, synovce pana Filly Jindřicha Krejčího ani dalších oficiálních hostů a tvůrců.
Přicházím, u kostela auto České televize, před vraty auto bezpečnostní agentury, nejdražší části nákladů připraveného provozu galerie. Vidím, že lidé již chodí dovnitř, jdu se tudíž také podívat. V prvé místnosti hraje cimbálovka, asi není z Chropyně, ale alespoň z rodné Fillovy Moravy (shodou okolností je znám, hrávají na rodinných slavnostech u mé sestry). Vcházím do další místnosti, kde jsou na stěnách fotografie ze života malíře, které jsme viděli nedávno v GBR Louny. V půli miniaturní monitor a na něm ukázky z Fillových děl a další informace (monitor mohl být mnohokráte větší). Otočím se a téměř mne musí omývat. V místech, kde stával psací stůl pana Filly jakýsi "bruselský" stolek a u něho nehodící se křesla, snad 30. - 40. léta. V další místnosti konečně obrazy tuším z cyklu Balady (Na trávníčku... 1939, Cos Janíčku... 1947 a Ej Krížu.. 1948). Na sousední stěně prvé z jeho velkoplošných maleb na papíru. Tyto úžasné motivy z cyklu moravských a slovenských písní a také čínskou krajinu kreslil často na papírové svitky právě na Peruci. Při bližším pohledu však zjišťuji, že snad vše pouze kopie. Až v poslední místnosti jsou obrazy Českého středohoří. Ta sice "odborníci" moc necení, ale pro nás místní jsou tím, čím nám je Emil Filla nejbližší. Vracím se zpět kolem cimbálovky ven, mezi desítky až stovky místních i vzdálenějších návštěvníků.
  V té chvíli na něčí pokyn všichni vstupují dovnitř a prochází stejnou trasou, jako já před nimi. Po chvíli slyšíme v prvé místnosti nějaké projevy, pro většinu návštěvníků ale nedostupné. Určitě škoda že toto zahájení a asi i cimbálovka nebylo na terase, kde by je v plenéru viděli všichni přítomní.  No a můj dojem (a nejen můj)? Expozice, ale hlavně celá galerie nějaká pustá, jakoby nedodělaná, nebo spíš právě důkladně vykradená. Po zlodějích zde zůstali pouze kopie a České středohoří, za zařízení bytu pana Filly by určitě dostali více. No a to odpočívá ve sklepích lounské galerie. Je to smutné, když si vzpomenu na krásnou galerii v letech 60., poté i úžasnou expozici v době, kdy zde prováděl můj tatínek (1979-81) a nakonec i ta předchozí expozice byla o něco málo lepší. Nevím, zda na Peruc přitáhne současná Pamětní síň Emily Filly přátele českého výtvarného umění z Česka, ale hlavně i z ciziny.
Pochválit snad mohu zajímavě vymalovaný prostor galerie a Městys Peruc za pěkné provizorní zábradlí podél schodiště (to původní bylo jen před pár týdny odmontováno). A pak ještě novou publikaci - katalog Emil Filla 1882 - 1953 s malířovým životopisem a vyobrazením většiny vystavených děl. Pro mne doplňuje katalog z výstavy v Praze v roce 2007. Ale jak jsem psal v úvodu, přijeďte na Peruc, navštivte jižní křídlo zámku a udělejte si obrázek sami. Třeba jsem moc náročný, nebo pesimistický...

Info: Otevřeno je od 10 - 17 hod. Polední přestávka od 12 -13 hod. (Ale pozor, v 17 hod. se skutečně závírá!) 

FOTO od Fillů