Nedávno navštívil moji galerii kamarád Jirka, se kterým se známe od dětství a dokonce jsem se v 66. sešli na čundru v Nízkých Tatrách. Povídáme a já najednou zjistil, že se v důchodu vrátil k putování krajinou. Jeden z nejbližších cílů, kam často chodí, je Milešovka. Poprosil jsem ho a on mne na letošní květnový výšlap pozval. Vyrazili jsme v pondělí jeho stařičkým, ale krásně udržovaným Fiatem 600. Pro mne obrovská nostalgie, vozítko tohoto typu bylo mým prvým autem. Po úzkých okreskách mezi řadami stromů jsme se vydali k našemu cíli. Krásná jízda, kochali jsme se. Jak já nenávidím dálnice a podobné hrůzy dnešní dopravy. Přijeli jsme do Milešova, zaparkovali a vyrazili. Prvá polovina cesty byla pohodová, když jsme začali stoupat serpentinami, tak jsem se musel dvakrát trochu vydýchat. Ale vzhledem k mé netrénovanosti byl výstup příjemný. V pondělí nahoru moc turistů nešlo, ale o víkendu jich tam bylo snad více než tisíc. Trochu jsme se rozhlédli, asi se to zde dost změnilo od mé prvé návštěvy v polovině 50. let. Co je ale strašné, jsou ty talíře ohromných antén, bohužel důsledek naší dnešní přetechnizované společnosti. V příjemné hospůdce jsme si dali výborné Svijany, pokecali s vrchním a strážcem přírody a šli se rozhlédnou do jedné z nejkrásnějších krajin světa. Bylo sice trochu více zamlženo, ale takových 15 km jsme viděli dobře. Zamlženy byly vrcholky za Úštěkem, Říp i naše Býtiny.  V pohodě jsme sestoupili dolů pod velký místní zámek a Fiátkem dojeli do sousedního Kocourova. Neřídil jsem, tak jsem si dal jednoho varnsdorfskýho Kocoura a pak ještě horké maliny a kafíčko a v klídku a pohodě jsme dojeli domů. Scházel jsem ke svému domečku a pohlédl ještě přes komín zpět ke Hromové hoře.

    V úterý jsme si v kině připomněli M. J. Husa a v přestávce jsem se skočil podívat, jak pokračují přípravy k otevření Fillovy síně po dlouhých čtyřech letech. Vevnitř je asi téměř hotovo, ale přístupové schodiště jen polotovar a chybí zábradlí. Snad při úvodním návalu nikdo nespadne dolů. Vždy v květnu bývá Peruc nejkrásnější, kvetou zde svými svícny staré kaštany. Tak jsem na ně zamířil párkrát svůj objektiv a trochu nafotil. Mám rád tento čas. Před zámkem stála dvě auta, prvé z Bratislavy, pravděpodobně s anglickými majiteli a pak ještě s pražskou značkou. Že by kupec? Kéž by, ten náš rozpadající zámek by si již slušného správce zasloužil, než bude pozdě. Ale ta jarní zeleň je krásná...

FOTO Peruc svítící