Pod kostelní zdí jsem přišel před vchod do chátrajícího zámku, i levá sfinga si radši zahalila tvář břečťanem (pracovníci obce ho již naštěstí odstranili). Horní branou jsem po kočičích hlavách, zasypaných žluto-hnědým listím, vešel do zámeckého parku. Bylo krásné počasí a proti modré obloze se krásně vyjímaly podzimní barvy mnoha druhů stromů v parku. Některé byly ještě díky teplému počasí zelené, za to červená letos chyběla. Prošel jsem i kolem rozpadajícího se úřednického domu bývalého thunovského dvora a zadní branou vyšel ven pod parkovou zeď. Podél ní jsem zamířil k Hořejšáku - Pivovarskému rybníku a kolem usedlosti Za Dubem Svaťákem k našemu Oldřichovi. V jeho kmeni se objevují další otvory, ale on se každý rok zazelená. Je to skutečně hrdina, odolávající zhůbné činnosti lidí. Ale zpět nahoru, kolem Dolejšáku - Sádku a Hořejšího rybníku pod bývalý pivovar a domů, do Jiráskovy ulice.
Jak jsem již napsal v úvodu, v listopadu jsem se šel podívat na Dýbeř. Opět přes Makala s výhledem na bývalý statek na Dýbři jsem sešel za Katiperk. Dýbeřský rybníček pod vodárenskými prameny je stejně kouzelný jako Dolejšák. V noci zde určitě tančí Rusalky a okukuje je zelený mužíček. Jen si opět musím stěžovat že tak krásný Corvínův statek se čím dál více rozpadá. Zase se prodáva za 2,5 milionu, ale asi ho nikdo nechce. Památky Perucka po roce 1989 nám odcházejí... . Zpět z údolí, kde kdysi hráli Peručáci fotbal, jsem to vzal prostřední cestou po opravené lávce přes potok plný listí. Vyšel jsem pod Karhancem, zde jsem již dlouho nešel. Tudy jsme jako děti jezdili na skutečných pekáčích z Halečkovic skály. Kolem zásob dříví na zimu jsem vystoupal do Boženiny ulice. Tady bydleli dolejší babička s dědou. Ještě vystoupat Jarešák a jsem doma, u nových zadních vrat. I když sluníčko hned na začátku zalezlo za šedivou inverzi, byla i tato vycházka moc příjemná. Teď již budeme čekat na zimu...

FOTO z Peruce

FOTO z Dýbře