Druhou říjnovou sobotu otevírali v Lounech Na Kordech rozšířené sklady Music centra a pozvali si k tomu zpřátelené místní kapely. Počasí nebylo úplně nejlepší, ale přesto vše mohlo proběhnout venku před vjezdem do skladu. Jako prví nastoupili Bluesable, kapela, která se představila letos na Antikotli. Jsou to muzikanti hrající v Lounech již dlouhé léta, ale nespí a stále se vyvíjejí. Tento jejich projekt se mě líbí a návštěvníky akce také oslovil. Vystoupení zpestřila s flétnou dcerka zpěváka. Lidé kolem skladů se hromadili, někteří šli kolem a již tam zůstali. Navíc pořadatelé připravili bohaté občerstvení. Bylo co pít a venku se postupně na grilu ořezávalo selátko. Ale to již nastoupila druhá kapela, známí a výborní Flower Cover. Partu kolem Woytuse slýcháme často a vždy je to zážitek. Kapela znalců rocku 60. - 80. let hraje tuto muziku svých otců a hraje ji výborně. Mezi kluky se výborně zapojily i Magdička s klávesami a zpěvem a Terezka s kytarou. Joj, to jsme si zapařili. Ale to již nastoupil nestor lounských kapel Paralet, který příští rok oslaví 20 let svého trvání. Současná sestava  je již několik let stabilizovaná a stejně tak jejich repertoár s populárními Bramborami na úvod. Neznamená to však, že kapela hraje to samé, každý rok přidá několik nových skladeb z Kálku. Byla již tma, ale všichni si český bigbít užívali. Další kapelou byla opět lounská trvalka Beruška, ale to jsem již mířil na Formanku za Uragány.

FOTO Buesable
FOTO Flower Cover
FOTO Paralet

    Uragáni, správně Uragan andrew and reggae ortodox zná každý příznivec českého reggae a samozřejmě i každý takový Louňák. Ondra s dalšími muzikanty již šíří reggae mnoho let, já je slyšel poprvé někdy v polovině 90. let. S Verčou jsme sjeli dolů na Formanku, kde již čekala parta podobně naladěných lidí, očekávajícíh začátek koncertu. A naladěni jsme byli pořádně, jen do nás Uragáni vpustili prvé jamajské rytmy, naše srdce i těla se rozvlnila a sálek Formanky byl v jednom pohybu. My jsme reggae vsávali a kapela vycítila souznění a plně s námi splynula. Tak sladěnou pařbu jsem již dlouho nezažil. Samozřejmě se přidávalo a všichni moc litovali, že vydařený večer končí.

FOTO z Formanky
VIDEO reggae

Týden na to jsem se vydal do lounského podzemí, dodnes známého jako Sklípek (pod sokolovnou). Tomáš mne pozval na oslavu narozenin, které s ním slavili i Simča, Vilda a Markét. Já mám Sklípek rád, ale pro jeho nedychatelné ovzduší tam nerad chodím (už aby zakázali kouření cigaret v hospodách, marjánky snad ani ne). Tomášovo pozváni jsem však nemohl nevyslyšet. Zvláště když vím, že dokáže pozvat samé dobré kapely. A skutečně nabídka byla výborná. Začalo se s klasikou - Skrytý půvab byrokracie, po něm plzeňský Burgtheater, opět výborné lounské Flower Cover, místní angroš (jeden z mnoha Aulikových) la´ Díra a ještě i další kapely k ránu. To jsem již ale odešel spát. A sešla se i skvělá společnost. Samozřejmě Tomášovy dobré známé máničky, desítky kamarádů a hlavně kamarádek z Loun a okolí. Přišla i vyhlášená lounská bubenice a zpěvačka Pájinka, experimentální saxofonista Honza, někteří známí, které jsem již léta neviděl a samozřejmě přítomen byl i inventář Sklípku v čele s Perličkou. Kapely se postupně střídaly na malém podiu v "koncertním sále" a návštěvníci se přelévali tam a zpět do hospody. Na kulečníku připravili oslavenci bohaté a chutné občerstvení. Byla to skutečně vydařená oslava narozenin. Já, jak jsem již napsal, odešel asi hodinu po půlnoci, vytrvalci slavili až do rána

FOTO od kapel
FOTO mezi hosty

Trochu jiná akce se udála o týden později na Bahně. Bohouš, který před několika roky, stejně jako mnozí z nás, podlehl opojení motorkářství a pořádá ve své zahradní restauraci motorkářské srazy, pozval kamarády z okolí na uzavření sezony. Tentokráte většinou bez motorek, ale o to více příznivců dvou kol zaplnilo sál, před podiem zbyl jen kousek na tanec. Já tam přijel ze srazu naší třídy v Třebenicích, kde jsme se sešli po 60. letech od vstupu do 1. třídy a už jsem si neměl kam sednout. Nakonec se ale našli kamarádi, kteří mne židli zapůjčili. Na pódiu hrála kapela ze Žatce, která má snad v názvu jméno českého kosmonauta - náhradníka Pelčáka. Jo, s Oldou se hodně ostře kalilo, bezva chlap. Ale vraťme se na Bahno, kde se k družení a tančení i dobře jedlo a pilo. Na stole bylo během večera rozporcováno i pěkně vypečené selátko (během měsíce již druhé, my Češi si na kusu dobrého vepřového pochutnáme). Bylo vidět, že motorkáři se umí také bavit. Škoda jen, že těch lounských tam bylo pomálu. Ale to je tak trochu problém ve vzájemné komunikaci. Já opět odejel po půlnoci, my starci již tolik nevydržíme. Ale na Bahně se pařilo jistě až do rána.

FOTO z Bahna

Poslední hudební říjnovou akci v Lounech jsem navštívil opět na Formance. Její malý sálek navštívil tentokráte sám jeden muzikant, který mne uchvátil vloni na vernisáži ve Sklípku a který si od svého působení v Americe říka Koonda Holaa. Je to skutečně kytarový mág, který dokáže perfektně využít nové techniky a během svého hraní vytvořit skladbu se vším, co k ní patří. Postupně nahrává jenotlivé sekvence, ke kterým přidává druhé, třetí a na živo čtvrté (nebo další) a i český, nebo anglický text. Jeho skladby mají ohromný náboj a každého, jen trochu vnímavého člověka, ohromí. Já tam z Peruce tentokráte nevyrazil sám, Honza "měl volno" a tak jsme po delší době jeli spolu. Na Formance byla tradičně dobrá parta labužníků muziky, kteří se přesunuli vedle za prvými tóny kytary. Zde oceňuji, že se u produkce nekouří. Jak jsem psal výše, kytara Kamila Kruty aka Kamilsky všechny spolkla a všichni jsme její tóny plně proživali. Každý koncert ale končí a i struny a strojky dozněly a my se přesunuly zpět k výčepu. Dobrá nálada se přenesla i sem a my jsme si povídali, popíjeli a i trochu fotili. Příjemná společnost. Jen já musel asi po hodině vycházet ven na terasu, hustý dým nepobírám a oči pálily jak hrom. Vůbec jsem však nelitoval...

FOTO KH na Forče
FOTO Prima parta na Forče
VIDEO s kytarou