Surrealista, básník, fotograf a kreslíř Andrew Lass je Čech, je Američan, je obojí. Narodil se v roce 1947 v New Yorku, vyrostl a do škol chodil v Praze. Zde prožil podivuhodná 60. léta, setkal se s Ginsbergem a zaznamenal tání jara 1968. V té době poznal Baudeleira, Kafku, Nezvala, Joyce, Prousta, Vančuru,... a začal psát své prvé texty a tvořit kresby. V roce 1968 se stává členem pražské surrealistické skupiny, stýká se s vrstevníky podobného zaměření (Vratislav Effenbeger). V roce 1973 je i s rodiči režimem vyobcován zpět do Států a od té doby žije v Massachuttes, kde přednáší na vysoké škole kulturní antropologii. Od roku 1990 opět navštěvuje Česko, spolupracuje se zdejšími školami, ale také s knihovnami, kde pomáhá s jejich organizací (je iniciátorem projektu CASLIN). Samozřejmě je nadále propojen s českými surrealisty, publikuje v revui Analogon. Své texty píše i v češtině. Vystavuje na společných i samostatných výstavách.    
Přátelé Andyho Lasse, Miroslav Veselý a Pavel R. Vejrážka, se rozhodli udělat dvě výstavy v naší blízkosti. Prvá byla zahájena vernisáží v Muze ghetta v Terezíně 25. října 2014. A zde jsem poprvé uviděl prošedivělého pána s červenou šálou kolem krku, sedícího na vozíku. Jeho charisma mi zcela učarovalo. Hned poté mne ohromila perfektní čeština bez amerického přízvuku. Vernisáž výstavy Rozjímání byla zahájena zvukovou podobou grafické partitury Miroslava Veselého v provedení Vlastimila Matouška, Jana Grunta, Mikoláše Chadimy a Kateřiny Vožické. Mezitím Andy maloval na rozprostřený pruh papíru na podlaze své představy, inspirované aktuálně znějící hudbou.
Prostor předsálí kina muzea je doplněn o přepážky ze surového dřeva a rozdělen na několik zákoutí. V nich jsou umístěny malé kresbičky figurek bizarních a fantasktních tvarů, inspirované asijským písmem. Druhá část expozice tvoří fotografie. Proti vchodu silně působí „newyorská dvojčata“ pár dní před jejich likvidací – a od nich jde řada postaviček obětí atentátu. K návštěvníkům promluvil i A. L. a v závěru vernisáže ochotně podepisoval své knihy, které byly vydány k výstavě (Mandala 1968-69), popř. poskytnuty návštěvníkům vernisáže (Hrdlořezy a zvukomalby 2005 - 2007). Výstavu  Rozjímání můžete navštívit až do 28. února 2015.

CHMÝŘÍ

Jak dlouho tě mám sedět na klíně?
Chce se ti?
Je Ti velice?

Tvoje nadržená velebnost
růžové líce
zadnice
na lavičce
v podsvětí.

Konečně,
zastav se u nás
skřehotavý
mistře mistrně.

Až vylezeš.
A puč!

   Jen tři dny poté, v neděli 28. října 2014, se řada z nás, co jsme byli v Terezímě, obohacena o regionální návštěvníky a především téměř kompletní surrealistickou skupinu, sešla s Andym v Galerii Emila Juliše v Černčicích. Zdejší výstava není součástí ani pokračováním terezínské, ale velmi zajímavým a netradičním způsobem představuje spojení miniaturních kreseb a textů Andrewa Lasse na podlouhlých plátěných svitcích.
Kvalita a preciznost originálních Lassových kreseb o velikosti sotva 4 x 4 cm dovolila zvětšení na téměř půlmetrové obrazy, které s jeho texty, zcela bez jakéhokoli racionálního odůvodnění, spojila na žádost Andrewa Lasse jeho manželka (neumí česky ani „haudujůdů“). V některých případech, při znalosti tohoto faktu,  nutně zarazí nejednoho návštěvníka výstavy až mystická podprahovost zřejmé a zcela nepřehlédnutelné souvislosti mezi textem a kresbou.
Expozice v Černčicích je doplněna o fotografie Andrewa Lasse, realizované na rozdíl od výstavy v Terezíně na kovových podkladech.
Výstavu zahájili společně Pavel Vejrážka s Miroslavem Veselým, aktivně se zapojil sám Andrew Lass. S neskrývaným potěšením vyzýval návštěvníky ke čtení jeho textů, z čehož nakonec vznikl přirozený, nepřipravený, nikým nerežírovaný a zcela živelný happenig.
U Vejrů se po vernisáži obvykle sestupuje do sklepení plného občerstvení – tentokrát však akce obžerstvím nekončila (tedy… končila, ale o něco později). Přátelé Pavla na dvoře Galerie Emila Juliše vytvořili tři zajímavé sochy: Kateřina Piňosová (v současné době působí v Mexiku) vybetonovala Dvojčata a Přemysl Martinec (nepůsobí nikde, protože nemá proč) je doplnil o Madam Trandamarýnu a Vocasa Ruprechta.
Jedinečnost a velikost Andrewa Lasse se ukázala i zde: svolil k odhalení v rámci jeho "Černčického dne". Když ho o to Pavel požádal, odpověděl: „Pavle, to je jasné! Jsou to moji kamarádi. A celou akci to může jen obohatit, ozvláštnit. Těším se!“
Doprovodně-úvodního slova se za pomoci vlastních textů z nově vydané knihy zhostil dr. František Dryje.
V příjemném prostředí a za pěkného počasí (vrtá mi hlavou, jak to Vejr dělá; sám tvrdí, že počasí prostě s předstihem objedná „tam nahoře“) se debatovalo, jedlo a pilo až do pozdních večerních hodin. Musím uznat, že obří venkovní krb má opravdu něco do sebe.
Výstavu můžete po domluvě shlédnout až do 28 února 2014. Nebojte se, je to zadarmo.
Pro mne byly oba dny skvělým zážitkem – a poznání profesora Andrewa Lasse neskutečnou, možná až téměř snovou událostí.

FOTO z Terezína.

VIDEO z Terezína 1.

VIDEO z Terezína 2.

FOTO z Černčic.