Světový den připravoval známý saxofonista a skladatel Honza Grunt a někdy v dubnu mne požádal, zdali mohu připravit povídání o Francii, kterou jsem několikrát navštívil a zapůjčit své fotografie. A protože je Honza můj dobrý kamarád neodmítl jsem. Začátkem května jsem mu předal dvě složky fotografií z mých výstav a chystal se na své povídání, na které jsem si chtěl pozvat někoho známého z mých cest. Doporučil jsem mu i paní Fišerovou z Vranýho, kterou jsem již několikrát slyšel nádherně zpívat francouzské šansony. Jenže přišla jedna procházka po Valích a banda neskutečných grázlů a neštěstí bylo zde. Honzu bez příčiny zmlátili tak, že musel s frakturou lebky do nemocnice. Odložil svůj oblíbený saxofon i přípravu dne Francie v knihovně. I já přibrzdil, jenže týden před plánovanou nedělí se ozvala Honzova spolupracovnice a já začal s rychlou přípravou fotek na promítání a pár informací na papíru.  
Přišla poslední květnová neděle a já vyrazil do Loun. Na nádvoří již bylo dost lidí a na malém podiu se připravovala paní Fišerová, která přijala pozvání pořadatelů. V patře kolem dokola visely moje fotografie ze série Evropané. Po 13. hodině všechny přivítala ředitelka knihovny paní Kučerová a ihned poté se rozezpívala paní Fišerová. Její krásný projev určitě vtáhnul do "francouzské" nálady všechny přítomné, přestože prvé písně zpívala v češtině (já to mám tak radši). V závěru se rozezpívala i ve francouzštině a zvládala ji bravurně. Samozřejmě musela přidávat.
Mezitím v koutku dvorku paní Pokorná s pomocnicemi lepila pro dámy krásné francouzské klobouky. Všechny se v nich "nesly". Na sálek v patře přivedla paní profesorka Krahulíková své žáky z gymnázia a společně vyprávěli o výměnných pobytech s lyceem v jihofrancouzském Montpellier. Zajímavá a určitě moc prospěšná aktivita pro obě strany. V jiných částech knihovny se konaly další francouzské aktivity, včetně vaření po francouzsku. To jsem ale nestíhal, protože jsem gymnazisty na sálku vystřídal já. Při vybraných fotkách jsem hodně stručně popsal místa, která jsem ve Francii navštívil, zámky na Loiře, Burgunsko, Akvitánii, Normandii a Bretaň. Provence jsem si nechal nakonec a chtěl jsem o ni vyprávět více. Čas však běžel rychle a i tu jsem musel vzít letem-světem. Paříž jsem si ani nepřipravoval, byl jsem tam jen chvilku a i tak by to bylo na další hodinu. A to jsem se bál, co budu tak dlouho vyprávět. Snad se to "mým" posluchačům líbilo (chtějí to na mně zopakovat na dalších místech).
Všichni jsme však pospíchali zpět na dvorek, kde se chystal ke svému vystoupení pan Jiří Dědeček. Již jsem byl na několika jeho koncertech, ale i tak jsem se těšil. A on mne překvapil. Misto Brella a dalších známých zpěváků tentokráte vybral bouřliváka, zpěváka i spisovatele Borise Viana. Moc dobrý výběr hodně pěkných písní, skvěle zazpívaných a okomentovaných Jiřím Dědečkem. Hodně jsem si jeho koncert vychutnal, přestože jsem musel odejít chvíli před koncem.
Užil jsem si krásné nedělní slunné odpoledne s Francií, kde jsem již letos jednou byl a opět se v červenci chystám pod Pyreneje. Věřím, že si ho užily i desítky návštěvníků knihovny.

FOTO z  knihovny.