Použiji pozvánku ze stránek Domu čtení v Praze 10, kde se večer s Bohumilem Hrabalem uskutečnil:
Obsah knihy je ten, který tam je – tři části z elektronické dodekafonní kompozice Jana Grunta pracující s textem jako hudebním materiálem. Autorem výběru autentických Hrabalových výroků je Pavel Jonák, jehož vlastní poezie kontrapunkticky komunikuje s vybraným hrabalovským materiálem. Celá skladba byla imaginárním rozhovorem trojice Grunt/Hrabal/Jonák.
    Ucpanou Prahou a po malém bloudění kolem Ruské ulice jsme v silném dešti přijeli k Domu čtení, zaparkovali na místě vyhrazeném popelnicí a vstoupili do pěkné moderní knihovny. V oddělení věnovaném odborné literatuře byly v regálech vyrovnány knihy dle jednotlivých oborů a na stolku u vstupu do klubovny ležel Hrabal. Vlastně výběr jeho knih, které čekaly na ruku, která je zvedne a oči, které se začtou do úžasné vypravěčské češtiny oslavovaného autora. My vstoupili dále, Honza Grumt nastavil počítač a připravil saxofon, Pavel Jonák si rozložil texty a po dobré kávě mohl komponovaný pořad začít.
Honza v úvodu objasnil jak k přípravě a formě po svém k panu Hrabalovi přistoupil ve spolupráci s Pavlem, který mu vybral z autorových prvotin řadu slov. Ty Honza "matematicky" využil a elektronickou dodekafonnií zhudebnil. Setmělo se a prostorem se vznášela slova v různých sledech a seskupení, zprvu hodně chaoticky a v závěru, na základě matematické náhody, i ve srozumitelných celcích. Mnozí posluchači nejdříve znejistěli, ale postupem času začali vnímat skladatelův záměr vniknout do hlavy oslavovaného autora, který z tisíců podnětů poznáním vytváří svá díla. Já osobně, když jsem zavřel oči, jsem viděl surrealistické obrazy poletujících slov a jejich významů na různěbarevných plochách. Prvá čast skladby, která bude za pár týdnů celá představena v Libni, končí a k elektronickému podkresu začal Pavel recitovat koláž svých a Hrabalových básní. Občas jej přerušil Honza ze svým saxofonem a úžasnými improvizacemi umocnil prožitek z veršů. Moc silný zážitek.
Hudební a recitační část končí a pan Straka požádal o dotazy přítomných k slyšenému. Měl jsem malou obavu, jak Pražáci přijmou pochopení pan Hrabala mladými Louňáky, ale byl jsem překvapen. Dotazy a beseda vyzněly ve společný jazyk a přístup k Hrabalovu dílu. Komponovaný program se určitě povedl a jeden z přítomných večer napsal na Facebook: "Že pojmou Hrabala nejlépe zase Lounští trochu překvapilo. Syrové,surrealistické, zvukově-recitační koláže a dostatek prostoru pro vlastní doplnění myšlenek. To je ono!:)" (A.L.) .
Příjemné krátké společné posezení v blízké restauraci U Broučků jen celý večer v Hrabalovském duchu ukončilo.

FOTO z knihovny.