Myslel jsem, že vše se děje v obnoveném Dělnickém domě, ale on tam na křižovatce existuje ještě Sport Bar. A já tam jel hlavně za naší krásnou bubenicí Pájinkou. Její nový projekt PayaNoia jsem za ten téměř rok, co existuje, ještě neviděl a neslyšel. Místo koncertu jsem poznal i podle rachotu agregátu, že by takový veliký sál s aparaturou. Vejdu, a ono to je snad bývalé kino (viděl jsem tam pár filmů). Menší vesnický sálek, uprostřed velké podium a hlavně ohromná světelná technika a mix pult přes třetinu jeho plochy. Byl jsem prvý platící, byl ještě chvíli čas a tak jsem zašel naproti na pivko. Když jsem se vrátil na sál, sedělo tam pád lidiček (většinou asi přijeli s muzikanty), na podiu nastoupila prvá kapela - Barruth. Muzikanti z Lounska, kteří kdysi hráli s Verčou Fialovou (ta již dnes proráží v Praze), mají novou zpěvačku. No, nebylo to špatné, ale není to přímo můj šálek.
FOTO Barruth.
Ale já přece přijel na Páju! S ní jsem se již pozdravil před koncertem a její kapela se začala připravovat. Pája si nastavila bubny, odzkoušela klávesy, její kamarádi odzkoušeli basu a kytaru a mohlo se začít. Na sále již bylo i více lidiček. Přišel Jirka s Janou, Zuzka s Lindou, kamarádi z Hříškova, maminka a známí Páji a tak nás tam bylo asi třicet (přeci jen ta propagace měla být vedena trochu razantněji a navíc Louňáci nechodí na koncerty, které stojí víc než kilo). Ale to PayaNoiu neodradilo a kapela to rozjela s chutí a naplno. Pájinka nejdřív usedla ke klávesům, u bubnů ji zastoupil kytarista. Po pár písničkách přesedla ke svým bubnům a bylo to stále skvělé. Určitě jsme nelitovali, že jsme do Cítolib vyrazili.
FOTO PayaNoia.
Koncert zakončila kapela Seven. Dobří muzikanti, tak trochu zábavovka, tak trochu Kabáti se smyslem pro humor, jo, taky dobří. Ale to jsme již seděli s Pájinkou a kamarády v hospodě. Koncertu, ale hlavně PayaNoie by možná více slušelo klubové prostředí, místo tak trochu "megalomanské" scéně.
FOTO Seven.