Návštěvu vyjednala paní učitelka Baurová, která po desáté hodině s kolegyní přivedla oddělení menších dětí. Mnohý na Peruci by řekl, proč tak malé děti vodit na výstavu?, co z toho budou mít?, vždyť tomu nerozumí. Ale divili by jste se, s jakým zájmem si mnohé z nich fotografie vodopádů prohlížely, komentovaly je a spolu se o vodě bavily. Za odměnu jsem jim ukázal i mojí starobylou kuchyňku s velkými kamny, kafemlýnkem a hmoždířem. Asi po 20 minutách, právě když ti nejmenší odcházeli, přiváděly další dvě paní učitelky děti větší, mezi nimi i předškoláky. A zájem o vodopády, ale i mapy a další vystavené exponáty, byl stejný, možná i trochu větší. Mnohé děti se pochlubily, že už u nějakých vodopádů byly s rodiči. I těmto dětem jsem ukázal kamna, se vším kolem. Ty již poznaly i hmoždíř a petrolejovou lampu. Jeden z klučinů uviděl v sousední mísnosti staré loutkové divadlo, které mé mamince udělal její strejda ve 30. letech a s kterým si hrály již další čtyři generace. Samozřejmě jej museli vidět i všichni ostatní žáčci perucké školky.
Byla to milá návštěva a já si myslím, že i takto má probíhat výchova dětí od nejnižšího věku, Vždyť je to pro ně výtvarno, poznávání naší vlasti a hlavně vědomí, že mohou mimo počítače a tabletu vidět mnohé zajímavé a poučné i ve skutečnosti. Pozval jsem je k návštěvě s rodiči a opravdu v sobotu jedno děvčátko přivedlo svého tatínky. Já se těším na další návštěvy dětí z Mateřské školy a třeba i z té Základní.

FOTO z milé návštěvy.