V pátek se do Sklípku pod lounskou sokolovnou scházely máničky z celých Čech i další příznivci nezávislé kultury. Tomáš tam připravil spolu s kamarády a autory venisáž ilustrací ke knihám Viktora Haita (1956). Tento undergoundový hipík od revoluce napsal již třetí knihu. Po Guláš - tak jak to vopravdu je (1990), Tři hlavy: --dvě je málo, čtyři je moc (2012) je třetím dílem kniha básní Učí pany k činsáb. A v harmonii s názvem (čte se pozpátku) byly na staré rybářské síti v pivnici Sklípku rozvěšeny ilustrace z poslední knihy. Na prvý pohled z dálky monotóní téma, ale z blízka je každý kosočtverec (stejně jako v životě) jiný. Jiný a originátní, viděli jste někdy v této podobě Z.Z.top, S+H, Slunečno, Bouřka a jiné. Kolem osmé večerní se začal Sklípek plnit a tak mohla začít oficiální část večera. Setmělo se a pod klenbou se rozléhal drsný zvuk Voytusova thereminu a Honzův saxofon. Po hudebním zážitku se mikrofonu ujal Šumák, který z nové knihy přečetl i několik veršů. Celý večer se často s Viktorem a grafikem nad novou knihou diskutovalo a mnozí si ji odnesli domů.
V sousedním koncertním  prostoru se zatím připravila prvá kapela KOONDA HOLAA, vlastně jediný člen s kytarou a krabičkami. Tepličák z Mnichova Týnce si pohrál s rytmy, smyčkami, doprovody i sóly, k tomu i zpěv. Dost, dost dobrý. Poté nastoupila Viktorova nejoblíbenější kapela Crossroads s rockem 60. až 80. let. Hodně dobrý kytary... . O každou přestávku se všichni společně bavili, hráli kulečník, diskutovali, zkrátka "nezávislá" pohoda. Ve Sklípku hráli již před 15 lety a od té doby několikrát. Kdo? Žatecká Stolní společnost se svojí typickou muzikou pro fajnšmekry. Závěr večera obstarali místní The Rohotoče s proměněným Nádorem. Myslel jsem, že v tuto pozdní popůlnoční dobu pojedu po pár písničkách domů, ale zůstal jsem až do konce. Z takové dobré společnosti se špatně odchází...
FOTO černobílé z vernisáže
FOTO barevné (více) z vernisáže

Již dlouho pro mne nebyl víkend tak nabitý jako tento. Hned v sobotu připravili lounští muzikanti, zejména Antonín a jeho Humusáci, vánoční besítku Tři písně pro prdelku. Jak napsali do své pozvánky večer plný písní Fanfáre Mančaft, nehynoucího hudebního tělesa svérázného projevu, Humus debilitae a vybroušený revivalový diamant z Loun Flower Cover. V Lounech vše chvíli trvá, v ohlašených 19 hodin začali zvukaři rozmotávat shrnuté kabely z předchozího večera ve Sklípku, o půl hodiny začali přicházet muzikanti a poté i prví návštěvníci, pochlubit se se svými vánočními dárky. Zvukaři vše zvládli, bubny byly postaveny a tak se mohlo po 20. hodině začít. A rozjela to lounská kapela s nelounským zvukem, Fanfáre Mančaft. Na projevu i repertoáru je znát, že její vůdčí osobnost Erik má kořeny na východě, dnes bohužel již v "cizině". Nezvyklý zvuk dává kapele i Lukášův pozoun. Voytus, největší expert na rockovou muziku od 60. let, má vždy výbornou kapelu. Již asi třetí rok to jsou Flower Cover. Já tuto muziku mohu, asi stejně jako většina přítomných a tak jsem po chvíli odložil foťák a zaplul do pogujícího davu. Hodně jsme si "revival" užili. FC se líbí i Bohoušovi a sjednal si je na letošní motorkářský sraz. Mezi přítomnými byl i kamrád ze Sněhuláků s moc zajímavou holčinou. Já si myslím, že to byla ta Prdelka, pro kterou se hrálo. Závěr si vzali na starost pořadatelští Humus debilitae s fešákem Nádorem, Aulikem, Indiánem a Antonínem. Tato kapela je oproti té prvé typicky lounského ražení a místní ji "žerou". Jak jsem již před lety psal, kluci se z primitivního panku vypracovali na slušnou úroveň s nezvyklými konci svých skladeb. Aulik se podívá na Indiána, kývne, oba skončí a další členové souboru po jednom až třech tónech končí také. Je to kouzelné... .  Bylo opět po půlnoci a já opět spokojený ujížděl domů. Moc vydařený víkend spravil náladu "svátečních" dní vánočních a budoucího Silvestra.
  FOTO z besídky