V posledních týdnech jsem už línější, sem tam nějaké divadlo, ale na koncerty ne. Až uplynulý víkend, v pátek Punk a v sobotu jazz. Prima poslech i nálada.

  Plzeňskou Znouzecnost jsem poprvé slyšel ještě ve starém Mandarinu, poté mnohokráte v Opeře i jinde a v pátek kamarádi přijeli opět do Loun, tentokráte na Bahno. . Předskokany jim dělali mí lounští kamarádi Fanfáre Mančaft s Erikem se svým netypickým východním, až jižním projevem. Někteří Louňáci to nezkousli, ale je dobře, že tato kapela osvěžuje lounský punk a angroš. Kolem deváté se objevil Golda a po chvíli Déma. Jó, uslyšíme zase plzeňský melodický punk. Fanfáre po hodince skončili a Caine si začal stěhovat na podium bubny. Dal jsem si u Bohouše kafíčko a přišel jsem včas, kamarádi již zvučili.
Většina přítomných se nahrnula před kapelu a mohlo se začít. Na začátek pár známých písniček na rozehřátí a poté série těch nejnovějších. I když jsme je téměř neznali, byly klasicky znouzácké. Dole pod Démou a Gouldou se to roztančilo a rozeskákalo. Bylo veselo! Jen Caine to občas musel trochu rozdýchat. I když je odjakživa známo, že na Znouzi se nekouří a většina prosbu kapely respektuje, tak samozřejmě ženský v blízkosti podia čoudily.
Hrálo se už asi hodinu a půl a Déma vyzval k bicím Pájinku. Ano, naší úžasnou lounskou bubenici, kdysi z Čajového servisu, nyní od Schodiště, Pospíšila, její PayNoia a dalších seskupení. Nebylo pro ni problémem doprovodit kytaristy při Bylo nebylo. Znouzecnost chtěla končit, ale bez přídavku to nešlo. Ten třetí a poslední byli tradiční Hasiči. Byl to moc příjemný a přiměřeně divoký večer, jako se Znouzí vždy. 
FOTO na Facebooku

Sobotní dušičkové odpoledne nás zvalo na faru na Smolnici, vlastně paní Vrchlavská a místní spolek pro záchranu kostela. Já navštěvuji akce většinou bez dlouhodobých plánů, dle momentální nálady. I na Smolnici jsem přijel neohlášen, ale hostitelka pro mne místo našla. Usedl jsem do kouta před připravený NOSTALGIE JAZZ QUARTET, v obsazení Pavel Dvořák – saxofon, Štěpán Chlouba- drums, Jiří Nerad - keybord a Miloslav Wainer- baskytara, vokal. Skvělý organizátor a zejména muzikant Míla Wainer zde hraje často, dokáže dát dohromady menší i větší party muzikantů a společně zahrát výborný jazz. Tentokráte dal dohromady dva mladé talentované hráče (Pavel saxofon a Štěpán bicí) a dva muzikantské bardy (on na basu a J. Nerad klávesy).
Koncert začal známým Stevie Wonderem, který zazněl v průběhu večera ještě několikrát. V repertoáru byla jazzová klasika, latina a trochu Bacha. V podání čtyřech skvělých hráčů, sólistů, nádherný zážitek, který byl odměňován častým silným potleskem. V krátké přestávce bylo posluchačům nabídnuto chutné občerstvení a po ní ještě chutnější další dávka jazzu. I zde se muselo přidávat. Jistě bude možnost si tento quartet, popřípadě další Wainerovy projekty zase brzy poslechnout. Již se na Smolnici těším a pořadatelům patří za Hudbu na Smolnici velký dík.
FOTO ze Smolnice