Lucemburská zahrada je zelený ostrov (ne jediný) v centru Paříže za Lucemburským palácem, původně  Medicejským, dnes sídlem francouzkého senátu. Po velkém bazénku za palácem plavaly plachetnice s označením různých zemí Evropy, které kormidlovali tyčkami mladí kluci a holky. Okolo, v upravené francouzké zahradě, mnoho lahviček, další pod stromy v nedalekém hájku a stovky lidí na trávníku v další části zahrady. Desítky soch, místa pro aktivní trávení volného času a lidé se chtějí všude fotit. Včetně krásné Jihoameričanky. Vedle paláce nádherná, v 19.století sem přesunutá, Medicejská fontána. Podlouhlý bazének a na jeho konci bohatě sochami zdobené průčelí. Zde jsme se opět všichni sešli a kolem Odeonu jsme došli zpět k Seině k Francouzskému institutu.
Odtud je to přes lávku plným zámků věrnosti kousek na nádvoří Louvru. Mohutné paláce obsahují jednu z největších sbírek světového umění, včetně Mona Lisy, ale my jsme dovnitř nešli. Prohlídka by byla na celý den (nejméně). Já jsem se pohyboval zejména kolem pyramidy na prvém nádvoří, je zajímavé, jak tato novodobá stavba vůbec nevadí mezi historickými paláci. Kolem malého Vítězného oblouku jsme pokračovali dalším krásným parkem Tuileries, vyplňující prostor mezi Place de la Concorde a Louvrem. Další mnohahektarová zelená plocha ve vekoměstě. Mnozí spoluzájezdníci již toho měli dost, ale nevyužili nabídky ke zkrácení putování Paříží a tak museli dojít do i přístaviště. Já šel podél Seiny, parkem z mnoha oslavnými sochami, kolem most Alexandra III. Na druhém břehu se již blížila dominanta Paříže, Eifelova věž.
Za mostem Invalidů jsem sešel k přístavišti, kam po půl hodině dorazili na projížďku po Seině utrmácení přátelé. Vždyť někdo spočítal, že jsme v rozpálené Paříži nachodili 18 km. Loď, na kterou se vejde 1000 pasažérů, byla více než naplněná. Nejdříve jsme pluli k Notre Dame a ještě kousek dále, až téměř ke knihovně Francoise Mitterranda. Zde se naše loď otočila a jela po proudu až kousek za Eifelovku, kterou jsme si z vody prohlédli ze tří stran. Blížila se sedmá večerní a my přistáli opět poblíž mostu Invalidů. Za mostem Alexandra III. na nás již čekal autobus, šel jsem k němu téměř sám, ostatní se báli, že bez paní Růženky zabloudí. Byl jsem v Paříži na pár hodin teprve podruhé, ale v centru se zabloudit nedá. Vždyť je to jako ve staré Praze. Řeka a pár jasných dominant.
Páni řidiči již byli připraveni k dlouhé cestě zpět, ale nejprve nás odvezli k poslednímu místu naší cesty. V ose La Défense - Eifelově věž se v další známé čtvrti Paříže Montparnasse tyčí do 210 metrů mrakodrap stejného jména. Vyjeli jsme výtahem vzhůru a po schodišti vyšli na vyhlídkovou terasu. Uprostřed na kruhovém koberci odpočivalo, nebo vsávalo energii města na Seině, mnoho turistů. Kolem terasy silná skla a za nimi další úžasný a nezvyklý pohled na Paříž. Pohled na všechny světové strany byl jseště umocněn nízko položeným sluncem, chystajícím se do hodinky zapadout. Krásná tečka za cestou za poznáním Francie v roce 2013.
U hlavového nádraží Montparnasse, ze kterého odjíždějí i vlaky TGV k Atlantiku, jsme nasedli k našim Pirátům a nocí se vydali přes Německo domů. Již se těšíme na příští rok a návštěvu ještě nepoznaných koutů Francie.

FOTO Lucemburskou zahradou a Louvrem k Alexandru III.
FOTO Po Seině a na Montparnass
FOTO Pohledy z Tour Montparnasse  

 Prvé povídání o Normandii 
Druhé povídání o Bretani 
Třetí povídání o dopoledni v Paříži