Tak ty současné víkendy jsou nabité programy a jeden neví kam dříve jet, nebo jít. Mnohé jsem nestihl, ale každý den jsem někde byl. A náplň víkendu byla pestrá, koncert oblíbené kapely, setkání s kamarády a sport.

   V pátek večer, ve svátek českého piva, jsem si zajel do Loun k Černému koni, kde hrála úžasná lounské a má oblíbená kapela Furt rovně. V podzemní pivnici, bývalé vinárně Hotelu Union, se občas konají koncerty dobrých kapel a tak není k podivu, že sem své kamarády přivedl i zpěvák a klávesák Marek. Nyní vlastně s dalším nástrojem, takže i tereminista. U stolů sedělo dost známých, byl jsem přizván kamarádkami Veronikou, Luckou a Markétou k jejich stolu. Vždyť jsou to v posledních letech mé nejlepší kamarádky, zejména na různých koncertech. Kapela ještě trochu dozvučila (poprvé jsem viděl mixpult v tabletu) a po osmé spustila. Furt rovně hrají již šestý rok a zrajou lépe než víno. Jejich specifický projev je nejvíc ovlivněn Markovým zpěvem a vystupováním, skvělými texty, často z pera Pavla Jonáka a i původním vzorek Psími vojáky. Během večera zaznělo kromě starých furt-rovňáckých pecek i dost skladeb novějších až nových. Po přestávce zahráli i skvělé Blues pro balonkáře, při kterém mne ukořistila dlouholetá kamarádka Míša a příjemně jsme si zatančili. Kluci mne hráli před pěti lety při mé šedesátce, letos při půlkulatinách budou bohužel u konkurence. Neva, určitě je zas někdy uslyším. Páteční večer u Koně byl moc příjemný.
FOTO od Koně
    Na sobotu jsem sezval do Chomutova své bývalé spolužáky z průmyslovky. Už je to 43 let, co jsme maturovali a scházíme se téměř pravidelně. Letos to ale nějak drhlo, mnozí nereagovali na pozvání a těžko se mi sraz připravoval. Někdo se omluvil, někdo zkrátka nepřišel a tak se nás z 25 pozvaných (zveme i spolužáky, kteří nás opustili v nižších ročnících, nebo k nám přišli odmaturovat až ve čtvrťáku) sešlo 12. Ale atmosféře setkání v restauraci Hradčany to nic neubralo. Je fajn si v našich dědkovských letech zavzpomínat na školu, profesory a hlavně na to, co jsme jako trochu mladší vyváděli. Myslím, že jsme byli dobrá parta a ještě nám to pár desetiletí vydrží. Tak za dva roky při 45. výročí ve větším počtu AHOJ.
FOTO se spolužáky
Od 70. do 90. let jsem pravidelně jezdil na plochou dráhou do Slaného, kde jsem se setkával s Jirkou Štancelm, bratry Vernery, Honzou Klokočkou, Démonem Kudrnou a mnoha dalšími jezdci československé i světové speedwayové špičky. Na Zlatou přilbu jsem se koukal jen v televizi a nikdy jsem si nemyslel, že ji uvidím živě. Až nyní mne syn nabídl společnou jízdu do Pardubic. Získal nějaké volňásky a bylo samozřejmé, že jsem nabídku uvítal. Jak to v poslední době bývá, měli jsme problém sehnat další spoluúčastníky na skvělou akci zdarma a s dopravou, nakonec s námi jel pouze Čenda. Za dvě hodinky jsme byli v Pardubicích, zaparkovali na trávě a došli asi půl kilometru na svítkovský stadion. Zde nás již čekaly krásné ženy z TOP centra a poslaly nás do jejich bílého stanu. Obsadili jsme místo u stolu, odkud byl výborný rozhled po celé dráze a využili nabízeného občerstvení (to jsme využívali celé odpoledne, dnes ale neseme následky ). V poledne začal program, historická vozidla, staré plochodrážní Jawičky, které vládly desetiletí celému světu, malé buginy a další zajímavé ukázky. V jednu po poledni přivedly mažoretky účastníky 65. ročníku Zlaté přilby, hlasatel je představil a po chvíli i nahlásil obsazení vyřazovacích rozjížděk a mohlo se začít. Mimo našich jezdců startovalo nejvíc Poláků a pak zde byli Němci, Britové, Švédové, Australané, Dánové, Slovinci a po jednom jezdci z Finska, USA, Ukrajiny, Rakouska, Maďarska a Itálie. Se známých jmen Holta, Söderstrem, Harris, Dudek, oba Pawlicki, Jonsson, Hancock a další.  Kdo plochou dráhu sleduje, ví že se na Zlaté přilbě jezdí oproti obvyklým čtyřem jezdcům v šesti a že se jede vyřazovacím způsobem až do semifinále a poté malé a velké finále na šest kol. Z vyřazovacích jízd postoupili z našich Franc, Štichauer a mladý Krčmář, nasazeni dále byli Milík a Suchánek. Do semifinále postoupil pouze Franc, nejlepší byli Dudek, Ljung, Hancoc a Doyle. V semifinále již mladý český jezdec nestačil na špičkové závodníky a v následném malém finále obsadil 5. a celkově 11. místo. Ale na svůj věk se bil skvěle. Ve finále startovali Poláci Dudek a bratři Pawlicki, Slovinec Žagar, Američan Hancoc a Australan Darcy Ward. Ten po šesti kolech projel jako prvý pod páskou a získal tak 65. Zlatou přilbu a nový plochodrážní stroj. Zažili jsme vynikající atmosféru špičkového závodu, příjemné slunné odpoledne mezi příznivci ploché dráhy a před desátou noční přijeli šťastni domů. Třeba zase za rok v Pardubicích.
FOTO ze speedway 

A aby toho nebylo málo, mám na dnešní pondělní večer lístek do mosteckého divadla.