V pátek za pořádným rokenrolem na Zichovec a v sobotu za bývalými spolužáky do Třebenic, tak vypadal můj víkend. Nestihl jsem sobotní fotbal (o něm více Honza) a v neděli jsem mimo bohoslužby nějak lenošil.

   Katapulty jsem viděl někdy začátkem devadesátých na lounský Zastávce a později v Chomutově. Možná kdysi i na Peruci. Tak jsem se za Oldou a po odchodu Dědka a Kohouta s mladíky v novém obsazení vydal na nedaleký Zichovec, kde hráli v pátek večer na místním hřišti. Dostal jsem dva volné lístky, jeden jsem nabídl Peručákům, včetně dopravy více lidiček, ale ti zalezli k televizi a nikam nejeli. Jejich škoda. I já se trochu rozhodoval, když celé odpoledne poprchávalo, ale vždyť jsem zažil horší počasí na koncertech na louce,  už jsem si zvykl, že dobrých věcí si pro nezájem okolí užívám sám. Pršelo i ve chvíli, když jsem po sedmé na Zichovec vyjížděl, na místě jsem zaparkoval za novým pivovarem a vydal se na nádherný sportovní areál v nedalekém lese. Dal jsem si jednu domácí desítku a šel k podiu
Tam už bylo nacpáno, tak jsem si stoupl k zábranám trochu vlevo. Ty zábrany také nemám rád, kde jsou ty doby, když mne Olda podal na závěr svoji kytaru, abych si s nimi zabrnkal, nebo si naopak on půjčil můj foťák a snímal nás z podia. Odbyla osmá večerní a s osvícenými průhlednými bubny začala uvodní reprodukovaní skladba. Pěknej nářez. Končí a zaznívá Oldova rokenrolová kytara, basa a naskakuje bubeník. Všichni poznávají AŽ a pobrukují si spolu. Od té chvíle již zněl nad Zichovcem pořádný rokenrol, hrály se staré pecky i mnoho novějších a nových skladeb. Posluchači je vsávaly, ale nebyl to kotel, jaký znám. Klídek, jen občas zdvižená ruka a samozřejmě bouřlivé potlesky. "Dnes se asi nezpotím." Po chvíli se však za mnou začaly vrtět čtyři pařmenky a když mne pozvaly mezi sebe, neváhal jsem a přidal se. Něco jsem měl již z dost nevýhodného místa nafoceno, tak jsem brašnu pověsil na zábrany, po chvíli sundal i teplou bundu a bylo skvěle. Olda, vždyť je stejnej ročník jako já, na podiu řádil jak zamlada, vedle něho úžasnej Andy s basou (takovej mladej Dědek) a vše držel pohromadě Ondřej za bubny. Samozřejmě Olda vzpomněl na své odešlé kamarády, věřím že TAM... pařili s námi. Hrálo a pařilo se již téměř dva a půl hodiny a Olda seskočil mezi diváky. Také mu jistě ten přímej kontakt chyběl. Poslední skladba, ale samozřejmě ne! Přidává se a to nejen jedna. K údivu všech ale ten prvý přídavek zazpíval bubeník Ondřej a to dost dobře. Je tři čtvrtě na jedenáct a koncert definitivně končí. Moc jsem si páteční večer užil a utvrdil jsem se v přesvědčení, že když žije Katapult, tak žije i rokenrol. Díky OLDO, Andy a Ondřeji za údajně poslední letošní venkovní koncert a poprvé na Zichovci. Tak zas Někdy příště...
FOTO ze Zichovce.

PS Olda slaví Padesátku na podiu a já si uvědomil, že je to padesát let, co jsem dostal prvou kytaru a naučil se tři prvé akordy, abych si mohl zahrát rokenrol...