Tak to se mi ještě nestalo, abych na Brutusu celý rok nebyl. Ale už jsou pro mne koncerty moc daleko, nikdo nechce jet se mnou a podzimní Klobuky jsem nestihnul. Takže až nyní tadiční lounské Bahno.

    Odpoledne mne ještě volal Vláďa H., jestli přijedu, samozřejmě jsem jeho pozvání neodmítl. Zastavil jsem po půl devátý u mlejna, kde jsem před lety dlouho dělal a kolem "bordelu" došel na zahradu Stromovky - Bahna. U pípy právě čekal Čupřík na pivečko, vzal jedno i mně (jé, musím mu ho oplatit) a usedli jsme k jeho ženě na vlhké lavice. Ale přeháňka právě v těch chvílích končila. Obešel jsem celý plac, pozdravil se s kluky z Brutusu, sem tam kývl na známé (bylo jich tak pět) a dal si to pívko. Přišla Šárka s partou, její kamarádka Dana byla už nažhavená na tanec.  Po chvíli zazněly sokolské fanfáry a prvé takty rokenrolu a my vyrazili na bahenní beton. Tentokráte party ze vzdálených míst začaly také hned při prvých tónech, tak jak to má na Brutusu být a my se samozřejmě přidali. Zahřáli jsme se od začátku, trochu odložili návleky na zimu a déšť a nasávali úžasný rytmus druhé poloviny 20.století. Asi po půl hodině se polámal saxofon, ale lepidlo z benzinky jej rychle slepilo a po pár minutách se pokračovalo v pařbě. Přišla i Kájinka se Žluťáskama, Masňák se ženou a dalších pár známých, přespolní však tvořili nejméně 80% návštěvníků. Kamarádky si šly občas sednout, ale já pod podiem zůstal a do přestávky. 
Malý pokec a u Bohouše tradičního turka s oplatkou a už slyším další rokec. Rychle před repráky a pokračovat, ať nevystydnu. Brutus má plovoucí obsazení, ale ze základních pilířů asi vypadl kytarista Čenda, kterého nahradil Jozef Kupčík. A byl dobrej na kytaru i zpěv. Kluci asi také vzdali hledání sólového zpěváka, po Michalovi pár let zpíval šťastný otec Ivan, pak chvíli zpěvák z Třebíze, nyní to zvládají ostatní členové kapely sami a nejvíce asi zpěvák a cinkálista Vláďa Hasal. Tentokráte měl Brutus i další smůlu, při příjezdu jim v Dobroměřicích praskla hadice a vytekla všechna kapalina. Milan se snažil, dojel, ale oprava zbyla asi až ráno. Ale zpět pod podium. Neustávali jsme v reji. Zapoměl jsem, že tam byl bývalý Fetusák Michal a pozděli přišla i jedna z mnoha sester Martina B. Noc se přehoupla do neděle a rokenrol stále zněl údolím řeky Ohře. Končilo se před druhou hodinou, pár slov s Vláďou, malý pokec se Sašou a jeho sundání z podia (šel na frťánka s nějakou kočkou :-) ) a šup domů. Už jsem se potřeboval uvolnit i pořádně rozhýbat, v posledních letech mi to schází. V mém okolí už ale není nikdo, kdo by chtěl alespoň jednou za měsíc pořádně zapařit. Takže snad dříve než za rok zase na Brutucu Čau...

FOTO z Brutění