Jedna z nejživějších vesnic Perucka Stradonice opět žila v sobotu 2.března tradičním masopustním průvodem. V dalších vesnicích (snad až na jednu) nejsou jejich obyvatelé schopni podobnou akci uspořádat a společně se bavit.

    Stradonický masopust připravují místní ženy a letos se jim vše opět povedlo, i když několik z nich pro nemoc a další překážky nemohlo pomoci a převléci se do masek. Před hospodu pod rozhlednou se scházeli dospělí i děti v nejrůznějším převlečení. Kolem nich se hemžili "civilové" domácí i z daleka. Stradonický masopust má již svůj věhlas a každý se chce zůčastnit. Po chvíli přijel ozdobený valník za traktorem, na který se vyškrabala kapela se svými nástroji. Tu i z vrat hospody vyjelo - vyšlo cosi monstrózního. Velký barevný pes si kráčel do čela průvodu. Objevilo se i jeho malé šťeňátko. Masky zatančili v kruhu a masopust byl připraven. Do podanských vesnic nejezdí starosta a tak si místní zvolili rychtáře, který jeho jménem předal vesnici masopustnímu průvodu.
Pestrobarevný had vyrazil směrem ne Levousy a pak vzhůru vpravo do poslední ulice. Ozbrojemá složka zastavovala projíždějící vozidla a vybírala mýtné. Mezi účastníky procházela i finanční úřednice a vybírala daně do kasy, zavěšené na krku. Princezny, medvědi, cikánky a další masopustní "verbež" došla k prvému domu v pravo. Domácí je přivítali přípitkem a byli odměněni tanečním sólem u vrat. A to se opakovalo i u mnoha dalších pohostinných domů. Ty, jejichž vrátka zůstala zavřena, masky minuly. Průvod se vrátil k hospodě a pokračoval nejstrmější stradonickou uličkou. Já se rozloučil s vnučkou a dalšími známými a odjel domů. Průvod ale jistě až do večera obešel všechny ulice a uličky, pil z mnoha lahví různých i hrůzných nápojů a tančil až do prošlapání střevíců. A protože k tomu svítilo březnové sílící sluníčko, tak se masopustní sobota ve Stradonicích moc vydařila.
Jen pro zajímavost, na vrchnostenské Peruci byl poslední masopustní průvod před 50 lety v roce 1963. Já byl za trochu odrostlou Červenou Karkulku...

FOTO ze Stradonic

FOTO od Milana Dvořáka