Jistě většina lidí slyšela o krádeži obrazů z Pamětní síně Emilla Filly na Peruci. Díky výborné práci Policii ČR byl obrazy do měsíce nalezeny a lupiči zadrženi. Nyní si můžete ukradená díla prohlédnout v GBR v Lounech.

      Galerii Benedikta Rejta v Lounech zná asi každý zájemce o kulturu a výtvarné umění zvlášť. Ihned po vstupu vidí návštěvník výstavy Navrácené obrazy promítnutou místnost z Fillova bytu na peruckém zámku a stručný popis událostí kolem loupeže čtyř obrazů Emila Filly 18. listopadu 2011 z jeho pamětní síně. V další místnosti je mnoho velmi zajímavých fotografií ze života Emila Filly. Většina z nich je dílem Fillova přítele, fotografa Josefa Sudka, který za ním na Peruc často jezdil a spolu se toulali krajinou Českého středohoří. Možná jen, že je škoda, že fotografie nejsou řazeny chronologicky. Ale to již návštěvník vstupuje do třetí místnosti, kde jsou na stěnách umístěny ukradené obrazy a jejich poškozené rámy. I obrazy mají stopy drobného poškození. Základní opravy již konzervátor udělal, ale čeká ho ještě další práce (vypínání do rámů, protlaky, oděrky) na jejich vrácení do původního stavu. A samozřejmě poté nové zarámování. K výstavě byly vydány velké noviny, přibližující život Emila Filly, historii jeho Pamětní síně na Peruci a hlavně práci Policie ČR při pátrání po ukradených obrazech.
Právě hlavním bodem páteční vernisáže bylo ocenění práce Policie ČR a jejich příslušníků. Ředitelka galerie všem poděkovala a poté přečetla dlouhý seznam všech policistů, kteří se na odhalení lupičů podíleli a předala jim fotografii Emila Filly. Určitě si všichni zapojení do akce zaslouží dík a obdiv nás všech. Na slavnostní chvíle přihlíželo asi 60 návštěvníků a policisty odměnilo potleskem. Výstava bude přístupná návštěvníkům GBR až do 9.září 2012.
Co mne ale nejvíce zajímalo, bylo navrácení obrazů Emila Filly na Peruc a opětné otevření Pamětní síle v zámku. Požádal jsem o malý rozhovor vedoucího kultury Krajského úřadu Ústí n.L. pana Mgr. Radka Spálu. Nakonec jsme se o problémech návratu bavili asi deset minut a já odcházel zklamán a téměř bez naděje o navrácení pana Filly na Peruc. Většinu důvodů pana Spály chápu a rozumím jim. Je i pravdou, že současná ekonomická situace v Česku nepřispívá k vyřešení situace. Ale požadavky pracovníků kultury v kraji a lounské galerie se mi zdají přehnané. Kompletní rekonstrukce peruckého zámku, který je bohužel v držení soukromných majitelů z Anglie a návrat Policie ČR na Peruc jsou prakticky nesplnitelné. Navrhoval jsem omezit vystavené díla zejména na méně hodnotné obrazy Českého středohoří a malé ukázky z dalších malířových období a navrácení před lety odvezeného mobiliáře zpět do Fillova bytu, ale i to bylo zamítnuto. Prý klimatické podmínky na Peruci jsou tak špatné, že zničí i dobový nábytek. Vím, že proběhlo jednání se strarostou Peruce o možných opravách a úpravách, které ale uvízlo na vlastnictví zámku v soukromých rukou. Navíc z vyjádření starosty při otevření peruckého muzea i ze slov pana magistra jsem pochopil, že jednání bylo dosti konfliktní. Pan Mgr. Radek Spála sice prohlásil, že neříká NE navrácení Pamětní síně na Peruc. Vyslovená ALE však tuto možnost prakticky vylučují. Myslím, že se tím naplnila i dlouholetá snaha paní ředitelky GBR o uzavření perucké galerie. Nevím, cy by tomu řekl pan Emil Filla a jeho žena Hana, popřípadě co tomu říkají potomci rodiny švagra Iši Krejčího. Jistě by byly rádi, kdyby mistrovy obrazy visely na stěnách galerie, bytů a veřejných prostor před očima lidí, než být uzamčeny v klimatizovaných sklepech lounské galerie. Sbohem Emile Fillo. Tví Peručáci.

FOTO z výstavy v GBR