Každý rok "musím" vyfotit naší Peruc v době, kdy kvetou kaštany. Jinak krásná historická vesnice svoji krásu znásobí. Letos jsem to skoro nestihl, květy už začaly opadávat.

    Minulý týden bylo horké letní slunné počasí, ve čtvrtek se objevily prvé mraky a tak jsem se šel odpoledne projít historickým jádrem Peruce. Nejdřív jsem zamířil svůj objektiv na plné šeříky na mém dvorku, zahrádku mé sousedky - neteře a poté již vyrazil pod kostelní zdí a po schodech na náměstí. Mrknul jsem přes mříže starého hřbitova, na zámecké průčelí, galerii kamarádky Viery a hlavně do svící květů kaštanů. Hodně kaštanů je i podél silnice u družstva a tak jsem šel tentokráte horem. Kolem rozpadající chaloupky Vaška L. jsem sešel k zadním vratům zámeckého parku. I zde jsou kaštany, ale kromě nich i mnohé další zajímavé stromy. Mne zaujal kontrast zelenobílých kaštanů a červeného stromu hned za vraty. Neřeknu vám, jak se jmenuje, již jsem vám někdy řekl, že přírodopis nebyl mou silnou stránkou (býval většinou za 2). Objektiv mířil nejen vzhůru, ale i k zemi, kde velká pole pampelišek vystavovala na obdiv své květy ve všech fázích, od poupat až po bílé chmýří.
Kolem muzea jsem přišel k jižnímu křídlu zámku, k vykradené a jak jsem se dozvěděl prakticky k neobnovitelné Pamětní síni Emila Filly. Co by na to pan malíř se svojí ženou asi řekli. Dnešní český stát nedokáže naplnit jejich přání, i když vlastní Fillovo dílo za stovky milionů korun. Bohužel bude uzamčeno v lounských sklepech. Ale dál s Olympusem branou před kostel a opět pohled na průčelí bývalého zámku Thůnů, faru a galerii a za řadou kaštanů již scházím ke své galerii plné vláčků. Nad ní se rýsuje panorama kouzelného Českého středohoří.
Procházka končí a mne čakalo přebrání asi tří set nafocených snímků, na jejichž výběr se můžete podívat

 ZDE.