Soutěž talentů
25. dubna se ve staré tělocvičně konala nám všem již známá Soutěž talentů,kterou organizuje paní učitelka Monika Gajdošová.
Děti zde mohly předvést své dovednosti z oblasti tance a zpěvu.
Účast byla hojná ve všech kategoriích.Viděli a slyšeli jsme nápadité a různorodé skladby, každý si jistě přišel na své.
V kategorii mladších žáků bylo znatelné,že žáci s nácvikem začali za pět minut dvanáct.Se soutěží se teprve více méně seznamují.
Že to jde lépe, nám však z těch mladších předvedla děvčata ze 4.třídy, která nenechávala nic náhodě - Vlaďka Kučerová, Helena Páchová,Kristýna Čápová a Milena Kalíková.Předvedla se v tanci i zpěvu v roztomilých puntíkatých sukýnkách.
Skladby starších žáků v tanci byly nacvičeny pečlivěji. Zde měla porota sestávající ze třech pedagogů a jednoho diváka velice těžký úkol při hodnocení.
Diváky zřejmě nejvíce uchvátila skladba – 60.léta, za kterou Fanda Pytloun, Gábina Káclová, Vláďa Zrůst a Martin Předota dostali zvláštní ocenění poroty.
Soutěž talentů rozvíjí nejen tvořivost dětí,ale umožňuje jim prožít dřinu i zábavu při nacvičování, těšení i trému při vystupování…
Zapojte se v příštím roce i vy a přijďte si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je stát nebo tančit na „prknech, co znamenají svět“!
M.Gajdošová, J.Hauptvogelová
Trocha poezie nikoho nezabije…
POSLEDNÍ TANEC – RůŽE
Hedvika Hauptvogelová
Po našem prvním setkávání
měla jsem skvělý pocit.
Mé srdce vědělo bez váhání,
že tě v něm může nosit.
Teď tě držím kolem ramen
a stojí to za pohled
jak ti bude, až uvidíš
ten můj úsměv naposled.
Je půlnoc a my tančíme dál.
Ta růže, cos mi dal
už zvadla.
Když váza krutě na zem spadla!
Voda vyschla, duše výskla
život vzdechem plyne dál.
Vždyť novou růži jsi mi dal.
Byla bílá kvůli smutku
a já tiše plakala.
Kvůli mrzutému skutku,
že jsem s tebou bývala.
Je to smutné rozloučení
zatančit si a jít pryč.
Loučím se s tím, co jsi získal –
- z mého srdce zlatý klíč.
Teď už vím, že láska bolí,
duše moje zhynula.
Bolí víc než cokoli!
Proč tak krátce – minula?
Jsem ráda, že jsme se znali.
Ale můj život je u konce.
Ve věži už zacinkali –
zacinkali na zvonce.
MOTORKA
H.H.
Říkám:Já chci babetu!
Babeta mi postačí!
Matka křičí:Zrovna tu?
Fakt nechceš věc jinačí?
Sedí a mně domlouvá:
Babeta je hrozně drahá!
Doslovně mi ji vymlouvá:
Nepostačí ti Yamaha?
Koupila mi Yamahu,
bezvadně se na ní jezdí.
I přes všechnu námahu
Narazila jsem s ní do zdi.
Už nikdy nechci Yamahu
nebo přijdu o nohu!!!
