Pan Bureš, původem z Peruce, si občas zarýmuje a napíše básničku o Peruci. V jeho verších se mísí současnost se vzpomínkami z dob jeho mládí. Zařazuji jeho verše do kategorie povídky. Prvou básní je Boženina ulice.

BOŽENINA ULICE

Zdeněk Bureš
 

Životy mnohých předků v Peruci,

prosvětlili i nejstarší místa;

měly daleko míň v žití darů,

stojí vzpomenout je dozajista.

-

Vycházím z výstavního Edenu,

horní části rodného městyse,

zacházím do přitažlivé ulice,

do „vévodkyně“ v historické kráse.

-

Z kopečka do kopečka dle směru,

jak se sluší na minulé časy,

vstupuji v ní pod hřbitovem,

zní mi v ní dějinné hlasy.

-

Avšak marně, zrovna tak i na Korse,

nepotkávám o nedělní Boží hod,

milostné dvojice, ba ani človíčka,

známá tvář přišla by mi vhod.

-

Sokolská ulice se štítem kina,

zde jsme v mládí cvičili,

se strojem zde zastavila paní,

promítat jsme se se strýcem učili.

-

Mísí se v té staré ulici,

hezké domky se stářím opuky,

parkují zde na mladém asfaltu,

desítky aut z modernostní ponuky.

-

Boženina ulice v oblouku se šíří,

není přímkám tehdy povinná,

vzhlíží se otevřená po levici do lesa,

když dvě boční ulice minula.

- 

Novostí svítí výstavby smělé,

honosí se movitostí sídlících,

výstavní to kontrast připomíná,

rozdíl i generací bydlících.

- 

Pokračuji teď už známou ulicí,

vidím bující svahovité zahrádky,

i včelky zde našly vhodné místo,

jak bych vstoupil do pohádky.

-

Větší část zástavby je oboustranná,

i s domky skromnými a nízkými,

jejich stavba chtěním byla dána,

ke studánce kroky blízkými.

- 

Při křeči druhé světové války,

snesly se zde pumy z nebes,

výbuch jedné v obytném místě,

žal do rodiny trpký přines.

-

Vzpomínám i na svou mámu,

s ní jsem chodil mandlovat,

zde jsme hladili prostěradla,

vrátil bych se do mládí rád.

  -

Dostávám se z kopce do konce,

kde pan Pilný obchod měl,

bydlel zde i vlevo kronikář,

mohu změnit v křižovatce směr.

-

V povzdálí tuším již studánku,

nese rovněž Boženino jméno,

loučím se s dlouhou ulicí,

v dálce Středohoří je otevřeno.

-

Vnímám přitom bytí prapředků,

lopotivý velmi pracný svět,

půjčuji si verš Svatopluka Čecha,

nedaleko starostoval jeho děd:

 -

„sít, krušně plahočit se s potem“.

-

Vraceli se z polí zemědělští dělníci,

kol zámku, kde šlechtic žil,

tu v té naší Boženině ulici,

jejich nocleh potom po únavě byl.

-

ZB 28.4.2011