I když se jich sešlo, nebo lépe řečeno slétlo jen pár. Bohužel toho deště bylo opravdu dost a dost.

   Sraz byl jako vždy v půl sedmé večer u Tyršova cvičiště, odtud se pak jde průvodem na fotbalové hřiště, kde se zapaluje hranice s čarodějnicí. Rozhodoval jsem se, jestli mám vůbec vyrazit z domova, protože venku bouřilo a lilo jako z konve. Nakonec mi to nedalo, vzal jsem šusťákovku, deštník, foťák a šel. Samozřejmě u Tyršáku nikdo nebyl, ale nakonec přišlo pár odvážlivců. Dali jsme se do řeči a bědovali nad počasím. Když už nikdo další nepřicházel, udělal jsem společnou fotku a svižně se vyrazilo na fotbalové hřiště. Celou cestu nás smáčely proudy deště. Po příchodu na hřiště jsme se rychle schovali pod kabiny a společně s ostatními čekali, jak to bude dál. Naštěstí se začalo pomalu jasnit a déšť ustával. Přesunuli jsme se proto k zatím ještě nezapálené vatře, kolem které začaly čarodějnice za zvuku oblíbené písně Saxana ihned tančit. Poté se chopila slova paní místostarosta Křepčíková, která nám popřála pěknou čarodějnou zábavu a slavnostně zapálila vatru. Dalo to trošku starost, protože vše bylo hodně mokré, ale nakonec se přeci jenom zadařilo. Vatra ještě chvilku čoudila, ale jakmile vyšlehl první plamen, bylo vyhráno. Plameny mlsně olizovaly mokré klády. Je zajímavé, jak oheň přitahuje pohled člověka, asi už to máme v sobě dáno z pravěku. Vedle vatry byl ještě malý ohýnek, kde jsme si mohli opéci buřtíky a klobásky, prostě vše, kdo si co přinesl. Jinak občerstvení bylo jako vždy u fotbalistů. Začalo se pomalu stmívat a ochlazovat, ale oheň krásně zářil a hřál. Já jsem na hřišti vydržel asi do půl desáté, dal jsem si klobásku a pivečko a pak už jsem vyrazil k domovu. Samozřejmě zábava pokračovala ještě dlouho do noci. I přes nepěkné počasí se čarodějnice nakonec vydařily. Takže zase za rok.

Zde je ještě pár řádek o čarodějnicích z internetu:

Pálení čarodějnic provází noc plná kouzel a rituálů. Poslední dubnová noc je již tradičně spojována s tzv. upalováním čarodějnic. Po celé republice se rozhoří tisíce ohňů a vater, u kterých se lidé sejdou především kvůli světským radovánkám, jako je opékání vuřtů, a zábavě. Málokdo už si ale tuto noc spojí s magickými rituály, na něž věřili naši předci, kteří jim přisuzovali obrovskou moc. Filipojakubská noc nebo-li Valpuržina noc je noc plná kouzel a čar. Podle dochovaných písemností mají především zlé síly větší moc než jindy a lidé před nimi musí ochránit nejen sami sebe, ale i své domácnosti a dobytek. Podle etnologů mají tyto tradice svůj původ u předkřesťanských pastevců, kteří považovali 1. květen za počátek nového půlročí, kdy docházelo k přechodu ze studeného období do teplého a doposud ustájený dobytek byl vyhnán na pastvu. Rychlý přechod ale pro dobytek představoval obrovské zdravotní riziko, které pastevci přisuzovali zlým silám.

čarodějnické foto zde: