Již potřetí jsem zamířil na Kladno do úžasného Dundee Jam klubu. Po Schodišti a Myšíkovi to byl tentokráte Luboš Pospíčil a 5P, kteří vytvořili v tomto sklepním rockovém prostoru úžasnou atmosféru. Doprovodná kapela se před třemi léty hodně omladila a je obsazeními pro louňáky zajímavá. Vždyť v ní bubnuje Pája Táboříková a její dlouholetý spoluhráč Ondra Fencl. Třetím omlazením je baskytarista Martin Štec (ex-Vltava). Vedle Luboše Pospíšila v kapele zůstal Bohumil Zatloukal (ex-Hudba Praha). 
       Večer bylo šílené počasí, pršelo a při zemi mlha, přesto jsem přijel včas, pozdravil jsem se s Pájou, byl jsem usazen i přesazen na vhodnou židly a nabitý klub mohl zaslechnou prvé tóny prvé ze známých Pospíšilových písniček. a zazněly ten večer snad všechny jeho hity. Ale koncert byl plný i skladbami z posledních alb a zase všemi z toho nového, které vyjde v půli dubna. Prvá půle koncertu byla taková klidnější, přesně ve stylu, pro který Luboše milují ženy a dívky všech věků. Druhá půle pro mne příjemně přitvrdila, správný český bigbít (samozřejmě opět prokládán klidnějšími kousky). Jako lahůdku všichni zazpívali poctu Vláďovi Myšíkovi v podobě jeho Špejcharu v originálním přednesu. Všichni muzikanti ze sebe vyždímali svoje maximum a publikum to náležitě ocenilo. Samozřejmě se hodně přidávalo. O přestávku i po koncertu jsem trochu mluvil s místními posluchači, kteří Pospíšila i celou kapelu moc chválili. Ale s velkým obdivem oceňovali umění Ondry na klávesy, kytaru a foukačku a hlavně Páji za bubny. Vždyť si také několikrát vysloužila po svých sólech potlesk na otevřené scéně.
    Všechno jednou končí, stejně tak večer s prima muzikanty v kladenském klubu. Já si ještě sedl s Pájou, Ondrou, Bohoušem a Martinem a návštěvu Kladna si příjemně prodloužil povídáním s nimi. No vydržel jsem až do jejich odjezdu, pomohl Páje s kousky bicích nahoru na ulici a odjížděl domů v prma náladě a už za jasného počasí. V Dundee Jamu je vždy fajn.

FOTO Luboš Pospíšil a 5P (hodně v blue).

    V pátek trochu odpočinek a v sobotu hurá do Klobuk. Vždyť tam hraje Brutus, jak často píši "nejlepší rokenrolová kapela ve Střední a okolní Evropě". Dřív jsem jezdíval za Sašou a jeho kamarády alespoň desetkrát za rok, všichni z mých paret však zestárli (už jim bylo 30) a tak jezdím jen do Loun, Klobuk a na Pyžamák. Ani v Klobukách nebylo mnoho známých ze starých časů, asi bych je spočítal na prstech jedné ruky. Ale to mne nevadí, prvý rokenrol, mířím pod pódium, trochu se pohupuji a po dalších dvou skladbách tam už nejsem sám. Několik měsíců hledal Brutus po odchodu Ivana nového zpěváka. Podle Vládi je rozhodnuto, konkurz vyhrál Vráťa Sýkora, tady od nás z Třebíze. A zpíval dobře. Byly to opět úžasné více než 4 hodiny fyzického i duševního uvolnění. Tanec a plavání, to moc pomáhá starým kloubům a protože neumím plavat, tak musím tančit. Vždyť jsem byl v sobotu na Brutusu poprvé jako řádný důchodce. Domů jsem se dostal zase až 2 hodiny po půlnoci a to jsem si ještě zadejchal s policií u klobucké kašny. Kdepak, muzika a tanec, to je život. Za 14 dní (2.4.) musím vyžehlit pyžamo a vyrazit do Lubné u Rakovníka opět za Brutusem a kamarády.

FOTO Brutus Klobuky

Diskuze