Víte, já nemám zimu rád. Nikdy jsem nesportoval, po silnicích se jezdí šíleně, spotřebuje se plno topných médií, rád jsem uklízel sníh, ale co je moc, to je moc. Poslední dobou mám i zdravotní problémy (dýchání a krevní tlak) a tak jediným zimním potěšením je pustit cosi hezkého na čip Olympusu.

    Díky tomu dýchání však nemohu absolvovat velké procházky a tak jsem se podíval opět jen po centru naší krásné Peruce. V sobotu 18. prosince obědvám a tu koukám, že se mlhou prodírá sluníčko. Dojedl jsem, oblékl, ale mlha lehce zářivou kouli již pomalu pohltila. Takže rychle několik pohledů ke vzdálenému teplu z naší ulice a z náměstí. Občas je na snímku jen malý bod, ale podruhé obrovská bílá koule. Mlha mě v tu chvíli pomáhá. Ty snímky vypadají více jako večerní s bledým měsícem, ale bylo skutečně jen chvíli po poledni.
    Mlha nebyla úplně silná a tak se blízké předměty zobrazovaly i za špatných světelných podmínek ostře a pozadí postupně mizelo. Někdy jen tuším obrysy známých míst. Za větvemi kaštanů se rýsují věže kostela sv. Petra a Pavla, v parčíku na náměstí postupně mizí siluety kříže, zvonu a památníku padlých. V parku stojí před zamlženým pozadím osiřelé lavičky a za blízkými kmeny spících stromů se schovávají v bílém nedohlednu jejich vzdálenější bratři. Podobně tak i Studánka a další budovy historického centra naší krásné (ale historicky v ceně klesající) Peruce.

Peruc mlžná FOTO.

    Vycházku zamlženou a tajemnou Perucí však zkalil jeden šílený vandalismus. Už více než 30 let vítala u vstupu do parku své návštěvníky Pamětní síň Emila Filly vydařenou plastikou. Nevím kdy (již jsem tam asi měsíc nebyl) po ní zbyly jen díry a kousek původní barvy omítky. Kdosi ji barbarsky vyrval a asi dal do sběru, nebo na svoji snobskou chatu. Už aby u nás platil zákon, za krádež useklá ruka a ztráta všech sociálních výhod. Věřím, že Úřad městysu Peruc podal trestní oznámení a policie již prohlíží sběrny surovin, kde jejich majitelé již léta nechávají pro svůj zisk mizet naše kulturní i hmotné bohatství.

Diskuze