A jak jsem se tam ocitnul já? Pozvaly mne moje sedmnáctileté vnučky Radka a Petra. Přijel jsem do Dobroměřic trochu předčasně, zaplatil jsem požadovanou stovku a zabral místa pro celou rodinu. Po sedmé se začaly trousit čerti a s bílými křídly se po sále vznášeli andělé. Mne překvapilo to, že zde nebyla živá hudba a trochu i šokovalo oblečení některých rodičů a dalších návštěvníků.
       Po osmé zavelela taneční mistrová k nástupu, partneři se zadali a zatančili si spolu dva kousky. Protože byla Mikulášská, musel přijít tento svatý z Malé Asie a podarovat přítomné. Dárků bylo mnoho, rozdávání zabralo skutečně dlouhý čas pátečního večera. Rozdávání bylo osvěženo úkoly pro obdarované a tak se zpívalo, tančilo a hrála se i pantonima. Po desáté bylo rozdáno a vyhlášena čtvrthodinová přestávka, která trvala obvyklou půlhodinku. Tanečníci byli vyzváni ještě k několika tancům, včetně mazurky a poté byla oznámena volná zábava. Roztančili se kurzisté, přidali se k nim kamarádi i rodiče a rozjížděla se příjemná zábava. Po chvíli však byla Mikulášská ukončena. Většina přítomných byla překvapena, bylo teprve půl jedenácté. Počítali s tím, že  Mikulášská je prodloužená a bude do půl dvanácté. Takže ještě několik rychlých společných fotek a rozjezd domů.
     Byl to příjemný večer, rád jsem si zatančil s Radkou a Petrou a  poseděl s přáteli. Holky už jsou velké a tancují dobře. Jsem rád, že to podědily po mé mamince a snad i po mně, vždyť hudba a tanec dodávají tolik energie do života.

FOTO z tanečních.